Článek
Festival je každoroční okysličující inspirací, ale letos zaslouží organizátoři zvláštní uznání za to, že za podmínek značně komplikujících pohyb po Evropě dokázali přivézt do Prahy živě téměř všechny slibované inscenace. To je v dnešní době zázrak.
Není až tak důležité hodnotit jednotlivá představení, podstatnější je, že všechna se velmi zřetelně vyjadřovala k dnešku a dohromady skládala silný obraz této podivné doby. A to z mnoha různých pohledů.
Hrálo se o znejistění mužské a ženské role i samotného pohlaví, o mateřství, o vztazích napříč etnickým i kulturním zázemím postav, o traumatech vedoucích k pocitům úzkosti i smrti, o samotě i přítomnosti v okolnostmi vynucené nepřítomnosti. Minimálně jednoho z témat se každý z nás v posledních dvou letech osobně dotkl a konfrontace s nimi byly tedy nasnadě.
Festivalová dramaturgie opět ukázala, že německy mluvící divadelní svět se daleko více než ten náš dokáže vyslovovat k dnešku, a to v naprosté většině na vysoké umělecké úrovni. Inscenace přinesly opět řadu inspirativních zážitků ze zvládnutí velké scény, práce se scénografií, kostýmy, maskami, slovem, hudbou i pohybem, ale především z autentického a precizního herectví. Corinna Harfouch, Oscar Olivo, Sophia Rois a další herecké osobnosti se zapíšou k výrazným jménům předchozích ročníků.
Je potěšujícím zjištěním, že k nim lze přiřadit i Sašu Rašilova, Stanislava Majera či Martina Pechláta neboli že i česká účast v letošním ročníku za výkony hostujících divadel nikterak nezaostávala. Inscenace režiséra Miroslava Bambuška Moje říše je z tohoto světa, vítěz letošní Ceny Josefa Balvína za nejlepší domácí inscenaci německy mluvící hry, a festivalová premiéra režiséra Dušana D. Pařízka Zdeněk Adamec + Sebeobviňování Divadla Na zábradlí svou kvalitou i výpovědí do programu naprosto zapadaly.
Festival naplnil své letošní motto Aufgeschlosseen v optimističtějším významu tohoto slova, tedy otevřeností a vnímavostí k základním pocitům a projevům současné společnosti.
Může se vám hodit na Firmy.cz: