Největší ruská automobilka, zašlá sláva a jeden ambiciózní manažer. Do kin vstupuje Švéd v žigulíku

Lada bývala vývozním artiklem Sovětského svazu, který v 70. a 80. letech vyvážel žigulíky do celého světa včetně zemí Západu. O čtyřicet let později už nezbylo nic jiného než zašlá sláva. Podnik prodělával miliardy rublů ročně, a proto do něj v roce 2013 vstoupil bývalý voják a krizový manažer Bo Inge Andersson.

Stal se prvním cizincem, který automobilku vedl, a spolu se svým týmem měl jediný cíl. Dovést ztrátový podnik k zisku. Brzy však zjistil, že to bude těžší úkol, než čekal.

Český novinář Petr Horký se původně vydal do města Toljatti na jihozápadě Ruska, kde AvtoVAZ sídlí, aby napsal o změnách v automobilce článek pro ekonomický týdeník.

„Žigulíky tady všichni známe, za komunismu v nich spousta lidí jezdilo. Teď jsem je viděl v sovětských kulisách šedivého města postaveného kolem obrovské automobilky s logem Lada. Viděl jsem ambiciózního Švéda, manažera západního střihu, který přichází reformovat rozpadající se monolit,“ popsal Horký při příležitosti premiéry svůj první zážitek s místem.

Už tehdy tušil, že pouhý článek nebude stačit. Situace v automobilce jej uchvátila natolik, že se o snaze švédského manažera pozvednout bývalý sovětský kolos rozhodl natočit dokument.

Vedení automobilky jeho nápad přijalo. Původní předpoklad totiž byl, že se povede natočit úspěšnou práci krizového týmu, v což doufal i sám Andersson, který už předtím uspěl v jiných automobilkách. Postupem času však vycházela najevo rozdílná očekávání vedení ze Západu a obyvatel ruského Toljatti, pro které automobilka znamená jak práci, tak část jejich života.

Dokument na pozadí vyobrazuje to, jak Rusko a Západ přistupují k práci a k životu odlišně. Autoři se však nesnažili o hodnocení, spíše chtěli obě strany pochopit.

„Naším cílem nebyla objektivita. Chtěli jsme ale být féroví. Snažili jsme se zjistit, jaký na danou situaci máme názor, jak ji vidíme - a to ukázat,” vysvětlil Horký.

„Zpočátku jsme stáli spíše na straně západních manažerů – měli jsme dojem, že tam nic nefunguje, ale postupem času jsme začali objevovat, že nemají ve všem pravdu a jejich přístup začínal působit místy až arogantně. Chápali jsme, že chtějí vytvořit nějaký funkční systém a zároveň jsme rozuměli místním lidem, že chtějí žít trochu normální život,“ dodal.

Film tak ukazuje, jak postupně rostlo napětí v automobilce a také nespokojenost s krizovým managementem. Ukazuje kontrast mezi západním vedením, vyškoleným kapitalismem, a ruskými zaměstnanci, kteří si stále pamatují sovětský komunismus a nestojí o to, aby jim někdo obracel život naruby.

Kritiky oceňovaný snímek je pojat převážně vizuálně. „Záběry jsou de facto fotografie. Všechno je točené ze stativu,“ zmínil Horký s tím, že se jedná o jeho první film. Přesto se mu povedl unikátní počin, který už v loni v listopadu představil na mezinárodním festivalu dokumentárních filmů IDFA v Amsterdamu

Čeští diváci jej poprvé mohli vidět v rámci promítání dokumentů na festivalu Jeden svět. Oficiální předpremiéru bude mít ve středu od 18:30 v pražském kině Pilotů, následující den pak vstoupí do kin po celé republice.