Článek
V listopadu 1948 nastoupil do zpravodajské redakce a v rozhlasu působil až do roku 1958, kdy přešel do redakce Mladého světa.
Víc než hodnotit jeho myšlenky stojí za to je připomenout. Málokdo z lidí působících v médiích do roku 1968, kdy Lustig emigroval, totiž nemusel radikálně měnit své názory.
„Chtěli jsme jiný svět,“ řekl v rozhovoru v únoru 1968. „Já bych začal od konce války, kdy lidé v mém věku a samozřejmě já sám taky byli velice zklamáni světem, který byl. Byl to svět, který se pral, svět nacionalismu, vražd, svět nespravedlnosti.“
„Pravda pro mě má ohromnou sílu,“ svěřil se rozhlasu v prosinci 1989. „Bez pravdy bych byl strašlivě chudý, zatímco s pravdou můžu být jinak chudý, ale zároveň ohromně bohatý.“
„Jsem proti každé nespravedlnosti, ať se týká kohokoliv, včetně Němců. Čili teror, nespravedlnost, loupeže neschvaluju. Ale odsun Němců schvaluju,“ řekl v rozhovoru v roce 2002.
„Němci, sudetští Němci se podíleli na přípravách k vyhubení českého národa. Co chcete od tohoto národa? Aby to odpustil?“ A dodal: „Hezké to nebylo. Ale copak byla druhá světová válka hezká?“
„Solženicyn říká, že nejhnusnějším zločinem komunismu bylo, že nastolil vládu lži. Pamatuju si, jak jsme měli v roce 1967 sjezd svazu spisovatelů a dohodli jsme se na něčem, že to bude A, a příští den Rudé právo napsalo B a rozšířilo tu lež mezi miliony lidí,“ vracel se do minulosti.
„Já vám řeknu, že největší radost mám z toho, že je už šedesát let mír, že není válka. To je vám tak krásný pocit, že nic víc nepotřebuju. Mně dělá tak dobře, že je mír,“ zaznělo v pořadu věnovaném v roce 2012 jemu i kamarádovi Bohumilu Hrabalovi.
Může se vám hodit na Zboží.cz: