Článek
V české kotlině fenomén zanedbaný, v Praze zvláště. I když má hlavní město specializovanou novocirkusovou Letní Letnou, každoročně s jednou nebo dvěma špičkami z francouzské kolébky žánru, na divadlo v ulicích jsou zvyklé spíš hradecký festival Divadlo evropských regionů nebo brněnský plenér na Divadelním světě.
Ještě hodně vody uplyne, než v pouličních festivalech začneme šlapat na paty Polákům, Maďarům, Francouzům, Britům, zejména Skotům nebo aspoň Němcům. Proto udělme pomyslný „Řád práce“ pro Art Prometheus a Spitfire Company, které se rozhodly spojit síly a divadlo o prázdninách do pražských ulic přivést.
Divadlo směřuje na ulici
Přehlídka uspěla, i když jí letošní poněkud nešťastný způsob léta nepřál až do pátku. A nebyla by méně imaginativní, kdyby pořadatelé třeba Noriho Sawu nevydávali setrvale za reprezentanta Japonska, když už dvacet let kope za české barvy.
Nechtěl bych být smutným prorokem, ale jestliže se divadlo po slavné éře antické noblesy od středověku znovu rodilo na ulici, potom zejména u nás při současném neúnosném utahování opasku (nebo oprátky?) do ní zase směřuje.
Polské i maďarské soubory
Svět už zná bezeslovného pouličního Shakespeara v provedení washingtonského Syntetic Theatre, na Vinohradech se v sobotu a v neděli objevila variace na Molierova Lakomce – jako The Apple Story maďarského souboru The Winged Dragons Theatre.
S fantazijním a ohňovým představením Dokąd?! (Kudy?!) přijel polský soubor Kana. Jeho aktéři se zamýšlejí nad údělem věčně se pachtícího a svářícího se lidstva, které ztrácí vztah k pojmům jako snění, touha, pospolitost… Dokonalou, nápady nabitou pantomimu Exit Napoleon pak představila Britka původem z Austrálie Nola Rae.
České soubory to mají u vysychajícího žlabu podpory kumštu těžké. Náskok před ostatními si udržuje Continuo, pozadu ale nezůstávají ani rusko-český Teatr Novogo Fronta, V. O. S. A Theatre, Bratři v Tricku nebo Spitfire Theatre s Miřenkou Čechovou, hostující i v Králi Learovi zmíněného Syntetic Theatre.