Článek
Někdy v 11. století byly tisíce textů umístěny do jeskyně Mo-kao-kchu v Číně. Časem se ale přístupové chodby propadly a nikdo už přesně nevěděl, co v jeskyni je. V 19. století se o ni začal zajímat taoistický mnich Wang Yuanlu, který pak v roce 1907 prodal Diamantovou sútru a dalších 9000 předmětů archeologovi Aurelu Steinovi. Čínský výtisk sútry se dnes nachází v British Library. Existuje ovšem řada jiných verzí, Diamantová sútra byla často překládána a komentována v Tibetu, Mongolsku, Číně, Japonsku i v dalších zemích.
Diamantová sútra známá také jako Sútra o dokonalém poznání o 300 šlócích má formu rozhovoru mezi buddhou a jeho žákem Subhútim. Většinou se točí kolem tradiční problematiky prázdnoty jevů. Nic na světě nemá nezávislé já, nic nemá nezávislé bytí. Nic nežije věčně, nic nežije bez kontextu, nezávisle na něčem jiném, a vše se neustále mění. Sútra proto svět přirovnává k přeludům, halucinacím. Tím nechce říct, že svět neexistuje, ale jen to, že vidíme jevy jinak, než opravdu existují. Proto vede buddha svého žáka k tomu, aby na ničem nelpěl, k ničemu se nepřipoutával. Neulpívání na světě (anupádána) je základním pilířem buddhistické filozofie.
Díla stará téměř dva tisíce let nabídne v Praze unikátní výstava Buddha zblízka
Laika může zarazit časté opakování vět v sútře, vysvětlení je však prosté - mniši se sútry učili nazpaměť a říkali je nahlas. Byla to i meditační pomůcka.
„O čem, ó Vznešený, hovořil buddha jako o nahromadění zásluh, o tom řekl, že to není nahromadění zásluh,“ praví Diamantová sútra. Jak už to u buddhistických súter bývá, je paradoxní, záhadná, metaforická. Pravděpodobně je to myšleno tak, že na úrovni běžných lidí existují kladné zásluhy. Ovšem zásluhy, např. žáka Subhútiho, neexistují samostatně, nezávisle, nevznikly bez příčin a podmínek, nemají tzv. svabhávu. Jejich podstata je tedy opět prázdná. Z pohledu nejvyšší filozofické pravdy tak můžeme říct, že žádné lidské zásluhy neexistují.
Z toho důvodu Diamantová sútra popírá i existenci lidské duše, existenci já. Lidé podle ní nemají já, ani nemohou, protože nic není stálé. Já se chová podle příčin a podmínek v daném místě a čase. Je tedy opět prázdným jevem.
Buddhistické myšlení fascinuje svět tisíce let
„Ať už ve světě bytostí existuje jakékoliv množství bytostí, ať už jsou zrozeny z vejce, z lůna, z vlhka, zázračně zrozené, obdařené tvarem, nebo beztvaré, vnímající, nebo bez vnímání, nebo ani vnímající, ani nevnímající, je-li možné si takový myslitelný svět bytostí představit, pak bych měl všechny tyto bytosti vysvobodit v oblast nirvány beze zbytku podmíněnosti. Ale i kdyby byly vysvobozeny nesčetné bytosti, žádná z nich by nebyla vysvobozena. Z jakého důvodu? Jestliže si, Subhúti, bódhisattva představuje nějakou bytost, nelze jej nazývat bódhisattvou. Z jakého důvodu? Nelze nazývat bódhisattvou toho, kdo si představuje já, bytost, duši nebo osobu,“ praví sútra.
Cílem všeho buddhistického úsilí je zbavit se lpění na světě i lpění na já, a tak se zbavit i utrpení a najít štěstí v klidu mysli.
Diamantová sútra vyšla také česky s komentářem Jiřího Holby.
Může se vám hodit na Zboží.cz: