Nejlepší seriál roku? Temná Pustina míří vysoko

První dobrá zpráva je, že scénář Štěpána Hulíka dává smysl (kéž by tomu tak bylo u všech českých seriálů). Ujali se ho společně režiséři Ivan Zachariáš a Alice Nellis a natočili mix psychologického rodinného dramatu a krimi umístěný do pohraničí.

Sledujeme starostku malé obce v severozápadních Čechách (Zuzana Stivínová), která bojuje proti rozlézající se těžební společnosti. Obci hrozí úplný zánik. Část sousedů ji podporuje, část se ale pomalu od vesnice odvrací s vidinou peněz od bohaté firmy. Atmosféra podezírání sílí, hádky se vyostřují. V té chvíli zmizí čtrnáctiletá dcera starostky.

Na povrch se dostávají nejrůznější teorie a dohady - mají se zmizením něco společného „grázlové“ z tamního výchovného ústavu? Ví něco otec (Jaroslav Dušek) trpící psychickou poruchou? Nebo mohlo jít o mafiánský pokus vydírání ze strany těžební společnosti?

Scénář si pozvolna buduje napětí a dlouho nevylučuje žádnou verzi. Postupně se odhaluje, že skoro každá z postav má něco, co skrývá. Bratr vychovatele z „pasťáku“ vaří pervitin, otec zmizelé se chová přinejmenším podivínsky a druhá dcera (Eliška Křenková) ho nesnáší. Starostka si ale pamatuje společnou minulost a nedokáže ho zcela vymazat ze života.

Žádný z herců nenarušuje velmi slušnou úroveň nastavenou ústřední trojicí, také vedlejší role odehráli precizně (Jan Cina, Eva Holubová, Štěpán Benoni, Petra Špalková, Leoš Noha, Miroslav Vladyka).

Hudba má v Pustině dva póly. Na jedné straně straší diváka nepříjemné industriální zvuky, druhý extrém pak představují připitomělé disko a normalizační hity, které poslouchají kamioňáci a prostitutky. Těžko říci, co z toho je děsivější. Každopádně hudba pracuje pro umělecký záměr.

Ani vizuální stránka nenudí. Je logické, že se vynalézavá kamera snaží co nejvíce podpořit sychravou „sudetskou“ atmosféru využitím mlhy, příšeří, zimní krajiny, uhelných dolů a specifických objektů industriálního druhu nebo  jen pečlivě vybraných „ošklivých“ domů. Jen jestli to s temnotou až nepřehnali. Severská inspirace Pustiny je zjevná. Má-li jít o silně stylizovaný, ale přesto realistický příběh z Čech, řekněme, že se celková atmosféra blíží k hranici uvěřitelnosti, ale nepřekračuje ji. Jen pro přesnost dodejme, že většina lidí v pohraničí opravdu nebydlí ve vymlácených panelácích, nejezdí ve třicet let starém volkswagenu a nevaří ”perník”.

To nic nemění na tom, že letos lepší český seriál než Pustina patrně neuvidíme.