Článek
Než aby se slabší povahy (myslím tedy sebe), sledovány z předsíně ostatní osádkou betonové klece, daly do vysvětlování nějakých ekonomických teorií nebo (nedejbože), než aby sestoupily do pekla morálních žvástů, sáhnou do peněženky a podají počišťovači jednu svatou Anežku.
Ono není nic příjemného, v případě nezaplacení, vyjít druhý den ráno za prací a mít za dveřmi výstavku předmětů, které v nějaké konkrétní chvíli byly důkazem, že ekonomický Růst má u nás stále před sebou ještě dlouhou cestu. Tito pracující nás totiž znají daleko lépe než např. poslanci, znají naše tužby a přání, naši intimitu z odpadků. A z odpadků zkušený sociolog-archeolog pozná více než ze sčítacích archů nebo náhodných průzkumů.
Jenže na druhé straně - platíme daně a další pěkné seriály poplatků, nejen za odvoz odpadků, a to by se za dveřmi potom klidně mohla za popelářem rovnat řada začínající elektrikáři, plynaři, policisty a vodaři a končící L. Jaklem jako zástupcem pana prezidenta.
Letos proto doplatky proběhly v mé režii. Popelář byl vymydlený, přáníčko taky, i na mé zdravíčko se dostalo. Povídám: Ale to jste si to špatně domluvili, váš kolega tady byl předevčírem, takovej drobnej, ale fortelnej chlap. Dal jsem mu kilo, protože jsme s váma fakt spokojený, u kontejnerů je poklizeno. Chlapi, děkujeme! Chlapík byl profík, nehnul brvou, ještě jednou vhodil do placu zdravíčko a zmizel. Byla to nečestná výhra, já vím. A hlavně jednorázová. Co bude příští rok? Nebylo by lepší se raději přestěhovat?
Večer mě napadlo, že jsem si chtěl hrát na Švejka, ale skončil jsem jako kadet Biegler. Ale tohle je složité někomu vysvětlovat. S Haškem je vůbec těžké v Čechách operovat. U našich jižních sousedů se pyšní Thomasem Bernhardem, přestože autor za svého života (a ve svých knihách i po smrti) Rakousko zostuzoval a nebral si žádné servítky. Zatímco Rakušané vycházejí z pragmatické teze Zlobil, ale je náš, u nás je Hašek topen v temné tůni odsudků několika literátů a politiků, místo abychom se s ním ve světě vytahovali. Jako bychom toho měli tolik moc k chlubení...
Radko Pytlík je jedním z těch literárních vědců, kteří se švejkování nebojí. Na jeho stránkách najdete přehledně zpracovanou bibliografii, s anotacemi i s obálkami knih. V položce Hašek je pak téměř 30 ukázek z autorovy nejslavnější knihy o Haškovi - z Toulavého housete. Ta je uvedena Petrarkovým mottem Nechte nám naše blázny, a my vám necháme vaše pitomce. Že bychom se vstupem do EU změnili heslo na prezidentské standartě?
Kontakt: sofar@atlas.cz.