Hlavní obsah

Nečekaná evoluce Rammstein

Právo, Jaroslav Špulák

Úspěšná německá rocková skupina Rammstein se díky svým předcházejícím albovým počinům sice prodrala až na americká pódia, což je u neanglických kapel věc málo vídaná, současně se ovšem zacyklila ve zvukové formě, z níž se nemohla (nechtěla?) vymanit. Proč také, když komerčně dobře fungovala. Současně vytvářela jistý stereotyp: pokojná sloka, výbušný refrén, čitelný kytarový riff, důsledná recitace zpěváka Tilla Lindemanna. Rammstein se ho na nové desce Rosenrot rozhodli přetvořit.

Článek

Vedli si trochu nemotorně, přesto záměr odlišit zvuk novinky od předešlých děl vyšel. První dvě písně (Benzin a Mann gegen Mann) ještě vědomě kopírují zašlý mustr. Následující Rosenrot ale zahajuje mírnou revoluci. Hlavní slovo v ní má baskytara, zvuku napomáhají samply i zpovzdálí znějící trubka a Lindemann se snaží zpívat, byť mu to pohříchu nejde.

Dalším oživením je německoanglická Stirb nicht vor mir (Don't Die Before I Do), v níž hostuje zpěvačka skotských Texas Sharleen Spiteriová. Je jako z nejlepších dob Bryana Adamse, sladká mužná balada s pocitovým textem - další posun Rammstein. Škoda jen zoufale neumětelského Lindemannova zpěvu, je až na obtíž.

Třetím zářezem do pažby novinek je španělsky zpívaná Te quiero puta!, nejlegračnější kousek v historii skupiny. Jsou to vůbec Rammstein? Jako by ji vystřihli z béčkového spaghetti westernu, tak střelená ta písnička je. Německá formace se na novince Rosenrot pokusila překročit vlastní stín. Použila vodopád samplů a pár změn, čímž dosáhla kýžené pestrosti. Evoluce se tedy koná.

Rammstein: Rosenrot, Universal Music, 48:06

Související témata:

Výběr článků

Načítám