Článek
Nebeský několikrát prokázal, že umí razantním tahem vykrojit z Ibsenova textu postavy a situace rezonující s dnešním, dürrenmattovsky skeptickým pohledem na hemžení lidské smečky.
Jeho John Gabriel Borkman v Činoherním klubu s vynikajícím Petrem Čepkem v titulní roli nebo Divoká kachna v Divadle v Dlouhé toho byly a jsou důkazem.
Seškrtaný text bez pauzy představení moc neprospěl
V Divadle Na zábradlí vzal ale Nebeský na Ibsena už ne nůž, ale přímo mačetu a zmasakroval ho k nepoznání. Budiž, seškrtaný text bez pauzy hraného představení lze pokládat za aktualizační službu autorovi (méně už herecké deformace Fröhlichova překladu).
Program k inscenaci nazvané „originálně“ Arnie má problém je prošpikován citáty na téma vzníceného (umělcova) ega, možnosti definování, případně vlastnictví sebe i druhých, mužů i žen. To vše budí očekávání.
Když je ale na začátku představení čtena právě Knížákova sebereflexe a Miloslav Mejzlík coby Arnold Rubek pohazuje „knížákovskou“ parukou, je to přímočaré zploštění, nikoli aktualizační dotažení ibsenovského tématu konfrontace skutečných a předstíraných životů.
Z Nebeského Ibsena se stalo nestravitelné sousto
Výtvarná i herecká stylizace postav do gargantuovských monster s mohutně vycpanými svaly a zadky, lynchovský i chaplinovský scénografický odkaz, pokřivenost jídelního stolu i herecká křeč a přehrávání – to vše činí z Nebeského Ibsena dost nestravitelné sousto, zaměňující chuť starého vína za krabicovou náhražku.
A přece se tu a tam drsně válcovaný Ibsen prodere na povrch a v dialogu Rubeka s jeho dávnou Múzou Irenou (zde Cestující návštěvnicí) se ukáže, že Miloslav Mejzlík a Lucie Trmíková jsou velmi dobří herci, kteří by si s textem docela dobře rozuměli, jen mít prostor k nadechnutí. Toho se jim ale v této „veselé taškařici“ bohužel nedostává. A divákům také ne.
Henrik Ibsen: Arnie má problém (Když my mrtví procitneme) Překlad František Fröhlich, úprava Kolektiv DNZ, režie Jan Nebeský, dramaturgie Ivana Slámová, Zdeněk Janáček, scéna Jana Preková, Jan Nebeský, kostýmy Jana Preková. Premiéra 23. a 26. května 2008 v Divadle Na zábradlí Praha.
