Článek
Onen obraz symbolizuje jeho úsilí, které do publicistických vystoupení vkládal. Chtěl být maximálně upřímný, podobně jako ve folkové tvorbě, která se i přes zvětšující se odstup od srpna 1968 stala legendou.
Bytostný čechoslovakista, který těžko nesl rozdělení republiky podobně jako proměnu „starých struktur“ v novodobé kapitalisty, nerozeznávání „špinavých peněz“, privatizaci, během níž „předběhli“ ekonomové právníky, a vůbec trend demokracie bez sociálního zřetele. Vše pojmenoval jako kapitalismus 19. století.
Ukázka kresby karla Kryla z knihy komentářů Země lhostejnost
V době všeobecné euforie plné nadějí charakterizovaných však jeho sarkasmem „socialisticky pracovat, kapitalisticky žít“ vyjadřoval rozčarování z veřejných krádeží a novodobé stádnosti. Jemu tak známá hesla o jediné pravdě „Kdo nejde s námi, jde proti nám!“, ovšem v „pravicovém“ pojetí, vyvolávala ozvěnu myšlenek moudrých: „Rozumný člověk se přizpůsobí prostředí. Nerozumný se pokouší přizpůsobit prostředí sobě. Proto každý pokrok je dílem blázna...“ Kryl se však trápil tím, že lidé nechápou jeho obavy.
Největším šokem byla citace pod fotografií Václava Havla a Václava Klause z roku 1992: „K atmosféře klidu a tvořivé práce mohou podle jejich mínění přispět i novináři, kterým včera oba pánové poradili, jak zacházet s informacemi, jak je zařazovat na stránky podle důležitosti a jak vybírat titulky!“ Pro člověka tolik si zakládajícího na nezávislém pohledu hřebík do rakve svobodného tisku. Havel ani Klaus pro něho nebyli nekritizovatelné ikony. V té době věc nebývalá.
Po zkušenosti s některými centrálními médii, která o něm tiskla vyložené lži a omluva žádná, publikoval své komentáře a fejetony na Moravě, především v Moravskoslezském dni a Znojemsku. I proto může dnes znamenat jejich publikace pro mnohého čtenáře objev.
Se zkušeností důsledků privatizace i s propojením mafie na politické špičky může Krylovy názory přijímat s větším pochopením než jeho současníci nedlouho po listopadu.
„Rozumný člověk se přizpůsobí prostředí. Nerozumný se pokouší přizpůsobit prostředí sobě. Proto každý pokrok je dílem blázna...“
Kryl připomíná tradici rodu. Jeho dědeček, Karel Kryl nejstarší, založil v sudetoněmeckém městě Neu Titschein – dnes Nový Jičín – českou tiskárnu. A vydával tisky osobnostem jako Nezval i Halas, Reynek i Gogol, Čapek nebo Deml.
Vyhnán nacisty do Kroměříže pokračoval v díle, po únoru 1948 vytiskl mimo jiné i publikaci o tom, že komunista Alexej Čepička, později Gottwaldův zeť a ministr, byl za války v koncentračním táboře kápem. Knihtiskárna byla zlikvidována, otec poslán „do výroby“ a rodina do jednopokojového bytu... Děti bez možnosti studovat.
Kritickou optikou hledí na nevyrovnávání se s minulostí, výkyv historického kyvadla na pravicovou stranu je pro něj nepřijatelně radikální, protože je z Německa naučený, že extrém nic dobrého nepřináší.
Není to veselé čtení. Ne ve všem svém zklamání je Kryl spravedlivý, ale troufám si říci, že prapříčinu trvalého zklamání mnohých lidí z polistopadového vývoje vystihl.
V jeho textech lze najít pasáže i jména, která dávají do rukou pero jeho osobním kritikům. Ti mluví o jeho neukojených ambicích, že se zbláznil, aniž však mají odvahu zeptat se na to podstatné: „Má (měl) Kryl pravdu?“