Článek
Jakkoliv jsou většinou druhá a třetí pokračování filmů slabší než první díly, o práci režiséra Petera Jacksona nelze říci nic jiného, než že třetím dílem graduje k nevídanému mistrovství. Nepochybně na tom má zásluhu fakt, že celá sága J.R.R. Tolkiena byla jako trilogie od začátku koncipována a také najednou natočena. Přesto zejména bojové scény působí, jako by Jackson chtěl od prvního k třetímu dílu sám sebe překonávat - což se mu podařilo.
Dějově Návrat krále začíná logicky: tam, kde Dvě věže skončily. Úvod začíná vtipně připomenutím bratrovraždy (kvůli prstenu nalezenému na dně jezera) coby prvotního hříchu, který vše "spustil" včetně toho, že proměnil Sméagola v Gluma. A pak už nás Jackson pozve k dramatickému završení Frodova a Samova putování a k závěrečným bitvám.
Prostor pro Sama a další hobity
Největším přínosem Návratu krále oproti Dvěma věžím je vyvážené střídání velkých bojových scén s komornějšími pasážemi, v nichž Jackson soustředí pozornost na individuální střety a na lidskou, emocionální stránku příběhu.
Výborně si například poradil s poněkud již stereotypním opakováním faktu, že Prsten (za přičinlivé pomoci baziliščího Gluma) Froda ničí, stravuje, bere mu identitu: dal mnohem víc prostoru Samovi, z něhož je rázem jednak velice zajímavá postava, jednak se posiluje motiv přátelství jako účinného prostředku pro boj se silami zla.
Více pozornosti je věnováno i dalším hobitům, zejména Smíškovi a Pipinovi, kteří dostávají klíčové role pro běh událostí a zároveň dávají celému příběhu citovější rozměr, patrný už ve statečnosti Smíška, který se dostává přímo do bitevní vřavy i ve snaze Pipina zachránit Faramira před šíleným smrtícím rozhodnutím jeho otce Denethora.
Některé postavy se naopak z příběhu vytratily, což je podivné zejména v případě hlavního nositele zla. Ději filmu to sice nijak zvlášť nevadí, ale diváka může rozptylovat jednak čekání na něj a jednak nejistota, zda minule něco podstatného nepřehlédl.
Podívaná až neskutečná
Děj neděj, hlavní devizou Pána prstenů je přece jen podívaná. A ta v Návratu krále stojí za to. Jackson se představuje jako velký režisér nejen využitím nejmodernější techniky, ale především tím, jak se neopakuje, jak stále vymýšlí nové pohledy, nové scény a jak dokáže vytvořit a udržet napětí často i v místech, kdy se celkem nic dramatického neděje.
Pro souboj hobitů s obří pavoučicí Odulou mistrovsky využívá detail, ve velkých válečných vřavách skvěle odliší jednotlivé válčící skupiny. Zcela úchvatná pak je závěrečná bitva: zemí duní nekonečné davy skřetů, dusají ozbrojení mastodonti, hnusní zlobři katapultují "zajatce", z nebe útočí draci.
A na druhé straně velí svým vojskům za všech okolností důstojný Gandalf, jemuž jako posilu vede král Aragorn mrtvé, kteří v tomto boji vykoupí klid pro své duše. Světlo a stín, záře a tma, světle zelená barva "druhého břehu" a pak nekonečná valící se láva...
Připočteme-li k tomu všemu novozélandskou krajinu, která nepřestává okouzlovat dramatičností na jedné straně a půvabem na druhé, jde o skutečně nebývalý zážitek.
Skvrny na kráse má závěr
Vrcholnou bojovou scénou tak rozsáhlý film zajisté skončit nemůže. Ještě je třeba dát věci do pořádku, obrazně řečeno poslat hráče na místa, která jim po skončení bojů náleží. K Jacksonově závěru se však vztahuje přece jen výhrada: nekonečných dvacet minut film končí, končí a pořád skončit nemůže.
Vítání, loučení, úsměvy a slzy, to vše v doslovnosti, předlouhých pohledech a objetích. Tohle si mohl režisér, který před tím prokázal takové kvality, odpustit a nemusel přitom ani ubírat z oněch dvou stovek minut: namísto nekonečného konce možná mohl dostat přece jen trochu víc prostoru vztah Aragorna k Éowyn, nejen krásné, ale i neobyčejně statečné a milující dívce, případně i její sokyni Arwen, která tu prakticky nedělá nic jiného, než že smutkem a pak zase štěstím bulí. Pěkně, ale až moc.
Výhrady jen drobné
Veškeré výhrady jsou však v tomto případě do značné míry jen šťouráním z touhy po naprosté dokonalosti tam, kde k ní chybí jen kousek zcela nepatrný. Pán prstenů je rozhodně film, který se zapíše do historie světové kinematografie a lze jen přát Peteru Jacksonovi i nám divákům, aby tomuto talentovanému filmaři nevyschla zásoba nápadů a filmařské invence.
Pán prstenů: Návrat krále
Pán prstenů: Návrat králeUSA 2003
Režie: Peter Jackson, Scénář: Fran Walsh, Philippa Boyens, Peter Jackson, Kamera: Andrew Lesnie, Hrají: Elijah Wood, Ian McKellen, Viggo Mortensen, Liv Tylerová, Cate Blanchettová.