Článek
Jako určitý symbol působí olej Josefa Čapka Oheň z roku 1938, na kterém stojí žena, přičemž za zády jí zuří rozsáhlý požár. Oranžové plameny evokují příchod války, která všechno změní. A to i v oblasti výtvarného umění. To je totiž vždy odrazem dění ve společnosti, tudíž lze tuto výstavu chápat jako exkurzi po milnících naší historie.
Válečný konflikt zobrazuje mimo jiné i expresivní olej Jana Baucha Válka (1945), s dominantním motivem mrtvých v prvním plánu.
Poválečný příklon Československa k socialismu vyjadřuje třeba studie Miloše Axmana k plastice Komunisté. Budování nové společnosti představují dvě mužské figury v pracovních oblecích a dívka držící v ruce sputnik, symbol dobývání kosmu. Jako pomyslný kontrast stojí proti tomuto vizuálnímu naturalismu dílo mistra abstrakce Františka Kupky Série C VI či surrealistická kompozice Toyen Procházejí bez ohlédnutí.
I padesátá léta, která jsou pro naši zemi spíše dobou politického temna, přinesla mnoho zajímavého ve výtvarném umění. Například plátno Mikuláše Medka Velké jídlo pracující se surrealistickou zkratkou proporcí zobrazených figur. Svobodná šedesátá léta přinášejí velký rozptyl jak témat, tak i zpracování. Na jedné straně stojí explosionalistické vizionářství Vladimíra Boudníka, hledajícího v obyčejných prasklinách estetické znaky (Totemy II), jinde zase takřka monumentální oltářní malba The Beatles Jaroslava Vožniaka, pojatá jako fantaskní leporelo, nebo originální figurální tvorba Karla Nepraše. Jeho sousoší Velký dialog ukazuje dvě figury sedící proti sobě, vytvořené s pomocí drátů, textilu a laminátu.
Nastupující normalizace rozštěpila výtvarnou scénu na dva antagonistické směry. Jedním šli loajální tvůrci, jako byl Josef Grus. Jeho socrealistický obraz Cesta z vesnice je příkladem bezproblémového tématu z doby budování socialismu.
Druhou stranu barikády představuje Josef Jíra, který vesnický motiv (Vesnice) zpracovává jako symbolistickou šerosvitnou koláž, nebo originální sochař Kurt Gebauer, jenž rozhodně svou skulpturou Trpaslík-Pes nešel ve stopách socialistického realismu.
Doba po listopadu 1989 přála moderním směrům jako videoart (Tomáš Ruller), monumentální fotografický portrét (Milena Dopitová) či multimediální instalace (Veronika Bromová).
Celou kolekci ozvláštňuje komorní výstava Mezi linií a textem, prezentující grafickou tvorbu amerického kreslíře Saula Steinberga.
Díky tomu má návštěvník dokonalou představu o tom, jak se vyvíjelo výtvarné umění u nás i v zahraničí ve dvacátém a jednadvacátém století.
