Článek
Zároveň se na plátně spuštěném přes rampu začne odvíjet kreslený komiks o tom, jak se sázka dvou kamarádů – pivařů proměnila v pekelnou pomstu „betelného maníka“, tedy brněnského Batmana Falkeho.
Proč ne, pozornost diváků je upoutána, a zároveň se ve zkratce odvypráví prehistorie vlastního příběhu operety. Komiks sice zastíní skvělou Straussovu předehru, jenže ta stejně nijak jiskřivě neperlí, spíš uhání v přesném, leč stereotypním a suchopárném zvuku.
Režisér hledal originální tvar
Režisér Ondřej Havelka se snažil najít originální tvar pro svou inscenaci Netopýra, o němž soudí, že má chatrné libreto. Snad i proto nechal pořídit český překlad dialogů i zpěvních textů a s postavami i situacemi nakládá s jistou volností.
Text nabízí řadu vtipných míst, ale zároveň postavy jazykově nivelizuje – ať služka nebo paní, všechny mluví a zpívají stejným žargonem. A nebýt promítaných titulků, nebylo by šroubovanému textu často vůbec rozumět.
Osamocené nápady bez pointy
Po slibně rozehraném začátku zůstává režisér Netopýrovi čím dál víc dlužen. Jednotlivé nápady (princ Orlofsky na vysokých koturnech) trčí osamocené a neodvedené k pointě a je patrné, že režisér příliš nedůvěřuje jak žánru operety, tak dílu samotnému.
Jinak by je nemohl brutálně rozdělit pauzou uprostřed plesu a druhou půli zahájit ypsilonkovským „večerem na přidanou“, škrtnout Rosalindě část čardáše a Adéle nejhezčí hudební číslo ve 3. dějství, kde také škrt postihl postavu Frosche (Martin Zbrožek).
Přestože měl k dispozici nejen pěvecky, ale i herecky velmi dobře vybavené protagonisty, je v inscenaci až příliš hluchých a nevtipných míst.
Orchestr hraje hlučně bez operetních jemností
Aleš Briscein (Eisenstein), Pavla Vykopalová (Rosalinda), Svatopluk Sem (Falke), Richard Samek (Alfréd) i Jiří Sulženko (Frank) odvádějí více než solidní pěvecké výkony, což nelze už říci o Olze Jelínkové, která na Adélu nestačí vždy pěvecky a Janě Wallingerové, jejíhož Prince Orlofského nebylo ani na koturnech v hledišti moc slyšet.
Ale na tom má i podíl orchestr pod taktovkou Kaspara Zehndera, který jiskřivou Straussovu hudbu hraje hlučně a bez operetních jemností.
Johann Strauss: Netopýr
České libreto Ondřej Havelka ve spolupráci s Martinem Vačkářem a Petrem Štědroněm, zpěvní texty Ondřej Suchý.
Po skvělé Prodané nevěstě i nápaditém spojení oper Gianni Schicchi a Komedianti si Ondřej Havelka bohužel s Netopýrem příliš neporozuměl. Škoda. Vždyť právě Netopýr patří k operetním skvostům a s výše zmíněnými operními osobnostmi to mohla být vskutku nádhera.