Článek
Než se Pražáci rozkoukali, vstupenky na tři bloky sobotní přehlídky na Folimance byly už dávno vyprodané. Každý se těšil na večerní vystoupení Chadimových Extempore, jež chystali "kompozici" Velkoměsto, a na Švehlíky a Kilhets. Jenže v průběhu koncertního dne se tohle těšení vytratilo - mládí převálcovalo staré alternativce nevídaným způsobem. V dopoledním bloku Psí vojáci a v odpoledním Zikkurat.
Zatímco punkoví Zikkurati (s Čokem) hráli kromě jedné své skladby samé převzaté (Stranglers a Sex Pistols), Psí vojáci, jejichž zpěvák a klávesista Filip Topol (1965) neměl ještě ani občanku, nacpali do hlav v narvané Folimance pouze vlastní tvorbu, ze které notně mrazilo (už tehdy to bylo něco mezi barokem a žiletkami): Jaký to tu padlo / na nás soužení / je to ňáká nová víra / nebo nový víry uzření (text Jáchym Topol).
Jako by tak prakticky realizovali jednu (konkrétně osmou) z 21 tezí ideového textu Úkoly české alternativní hudby (ten byl otištěn v programu PJD): Síla leží v nových nastupujících generacích. Ty je třeba přitáhnout a zbourat jejich strach ze zkušenějších. Z partičky Psích vojáků žádný ostych nevyzařoval...
Během pětadvaceti následujících let Filip Topol prokázal, že tenkrát na Folimance nešlo jen o nějakou náhodnou, autentickou zajímavost, o pouhé využití mládí a vzdoru. Kniha zahrnuje ve svém aktualizovaném druhém vydání Filipovy texty až do roku 2003 a díky pečlivé editorské péči Jaroslava Riedla představuje kompletní dokumentaci Psích vojáků včetně podrobné diskografie a fotopřílohy.
Národ psích vojáků
Filip Topol - Psí vojáci
Maťa 2004
druhé, aktualizované vydání
Filip Topol - On šíp
Jsem šíp, ach ne, byl to šíp, vracel se zamrzlej v minulým čase, a nebyl to šíp, ale spíš bumerang. Vždycky, když něco udělal, vrátilo se mu to a on, jé, ta boule do čela - "Na to jsem celý život čekala," mu ještě žádná neřekla. Proč taky, když byl považován za šíp a měnil se v bumerang s vachrlatou dráhou letu, která se léty vychylovala a bila do jiných čel než do jeho? Ale chutnaj mu cigarety za dusotu bicích, palmy ve výloze jako dívčí stehna se zpola shrnutou punčochou, punčocháčí nemůžu psát, to je divný slovo, ale o něm. Odpálkovává krásný mladý slečny, protože má na ramenou dešťovej prales a v hlavě plno skřehotavejch papoušků. Pil silný piva a jen nevěřícně kroutil hlavou. Na namrzlých chodnících mu bylo 150, ve studeným ránu na prkýnku omládl na 80, pějme chválu dokola, vtíravý katolicismus mu rozežíral duši jako stádo červů, proto pořád v duchu řval: "Dejte mi pokoj!" a pil jak ďas. Zavřená huba, otevřená huba, všechno nadarmo, přišlo mu, a ty ženy, ženy jako namrzlý chodníky, kloužeš, zlomíš si nohu nebo ne, život se stále obrací jako velryba a všechno to osvětlují okna domů, které se odrážejí na zamrzlých chodnících. Pil jak ďas, jako na potvoru, s bílým límečkem, ve sklonu hlavy, obklopovaly a obsluhovaly ho milé ženy se svým dlouhým "prosííííííím" a taky švábi a děs z probuzení jako dalšího potvrzení, když stál u výčepu a srdce mu bušilo jako na horským výletě, neholenej.
2003
440 stran, cena neuvedena