Hlavní obsah

Nad knihou: Mrtvolný chlad postkomunismu

Právo, Pavel Sladký

Jak přesadit drsnou krimi do prostoru střední Evropy bez toho, aby byla trapná nebo působila nepatřičně? Částečnou odpověď na tuto otázku nabídl maďarský prozaik Sándor Tar ve své knize Šedý holub (Szürke galamb,1996).

Článek

Drsní hrdinové made in USA bývají detektivové na samé hranici zákona. S vizáží Humphreyho Bogarta chladnokrevně proplouvají Divokým západem dvacátého století, na tváři masku cynismu, která propouští jen suché hlášky nad vychládajícími těly.

V Čechách literárně převažují spíše poručíci Borůvkové, doktoři Mejzlíkové a vůbec "četnické humoresky". Drsný hrdina žánru se u nás střetává se zákonitostmi komplikované reality menších poměrů. Velkohubé slovo uvězněné v malých hranicích, jako jsou ty středoevropské, se snadno zesměšní, a tak se vyšetřovatelé jdoucí za spravedlností hlava nehlava objevují v našich končinách zřídka.

Tar píše jinak. V komplikovaném ději Šedého holuba je mnoho přestřelek a pronásledování, v naturalistických detailech sledujeme řadu úmrtí a zranění. Řádění zkorumpované policie a neznámých zločinců je zasazeno do deziluzivně viděné porevoluční doby. Obraz maďarské společnosti má u Tara velmi hrubý rastr, je v nezanedbatelné míře utvářen sociálně-patologickými jevy. Příběh se odehrává v blíže neurčeném městě, často sledujeme jeho nevábnou periferii, zpustlé skládky a sídlištní marasmus.

Prostor venkova rozhodně nepůsobí jako idylický obrázek jihočeského baroka, je troskovitý, zasněžený a plný lidí s podivnými záměry. Celá řada sociálních detailů působí odpudivě, podobně jako autorova záliba v popisu tělních tekutin, které provázejí podivnou smrtící epidemii. Z tohoto úhlu pohledu se skutečně zdá, že nové režimy nepřinášejí do střední Evropě žádné nové naděje.

Šedý holub se odehrává v drsně pesimistické atmosféře

Motivací celé řady odboček a epizod volně spojených s ústřední kriminální linií je nepříjemný pohled na lidskou intimitu. No more I love you... zní Annie Lennox bez přestání v bytě jedné citově vyprahlé manželské dvojice.

Skoro jako refrén se objevuje podivný a výhružně lakonický inzerát s textem OMRZELO VÁS TO? ZAVOLEJTE! VYHLEDEJTE NÁS! Kulturu domácího soužití spoluutvářejí chlast a nonstop sledování televize. Lokální rádio jde za senzacemi přes mrtvoly - v podstatě stejně jako mafie. V takové, ne zcela neautentické atmosféře se Tar pouští do popisu chladnokrevných akcí a vražd. Lidský potenciál je zdevastován léty totality, život spodních vrstev nemá valnou cenu.

Lze si ostatně velmi dobře představit, že ve světě Tarova románu některý z bezcitných antihrdinů zapálí bezdomovce v tramvaji, jak se nedávno stalo v Praze. Poselství, které starší předávají mladším o naší době, je zoufalé. Ztracená duše národa není věcí naší minulosti, ale naše žitá přítomnost.

Sándor Tar byl osobně poznamenaný změnou režimu a přiznáním své spolupráce s tajnými službami před rokem 1989. S deziluzí a osaměním měl pravděpodobně nepříjemně blízkou zkušenost. Naléhavost tíživého pocitu, kterou můžeme zažít při sledování poměrů v "jeho" postkomunismu, patří k nejvýraznějšímu zážitku z Šedého holuba -prvního Tarova českého překladu. Jeho pesimistická atmosféra ukazuje, jakou "drsnou školu" tady ve střední Evropě vlastně máme.

Sándor Tar: Šedý holub

Přeložil Milan Navrátil

Dauphin 2005

240 stran, cena neuvedena

Výběr článků

Načítám