Článek
Peter Ackroyd (1949) je brilantní a uznávaný spisovatel, nositel například ceny Somerseta Maughama (za román The Last Testament of Oscar Wilde) či Whitbreadovy ceny (dokonce dvakrát: za životopis T. S. Eliota a za román Hawksmoor) a člen Královské společnosti pro literaturu. Čeští čtenáři již znají jeho viktoriánský thriller Golem z londýnských doků a vynikající "biografii" Ackroydova rodného města Londýn. V tomto obsáhlém životopisu metropole Ackroyd dokázal, jak lze z dějin (především z tak oblíbené mikrohistorie) genia loci a subjektivních postřehů stvořit jiskřivý a fascinující text. Možná ale, že Albion se mu více než Londýn rozplývá v příslovečných mlhách.
Základní otázku knihy, co to znamená být Angličanem, někteří z recenzentů označili za zastaralou a nedůležitou už samu o sobě. Albion však rozhodně nelze vykládat jako nacionalistickou propagandu - kniha dokumentuje přesvědčení, že Albion, stejně jako Hollywood, je daleko spíš stav mysli než místo.
Ackroyd v úvodu říká: Plně si uvědomuji, že některé kvality, o nichž budu mluvit jako o výhradně anglických, ve skutečnosti nejsou jedinečnými. Platí to například o ruské melancholii či perských miniaturách. Na druhé straně vlastnosti jako melancholie a láska k miniaturním věcem se rozvíjejí v anglickém kontextu ojedinělým a osobitým způsobem a mou snahou bylo postihnout jejich formování.
Autor se také věnuje oblíbeným stereotypům spojovaným s Angličany a jejich zdrojům; vynikající je například část o anglické náklonnosti k zahradničení. V kapitole Prorostlá slanina skvěle charakterizuje "oblibu míšení", tedy střídání "vysokého" a "nízkého" stylu, jaké lze pozorovat v anglické imaginaci od raně středověkého Beowulfa přes Shakespeara, Gayovu Žebráckou operu a Dickense vlastně až k současnosti.
Přitom o anglické obrazotvornosti doby současné a nedávné se v Albionu mnoho nedovíme; na to nás ovšem kromě podtitulu knihy upozorňuje autor v předmluvě: Počátky považuji za důležitější než konce. Celá první třetina knihy se tudíž podrobně zabývá středověkem, zatímco z 20. století shledává Ackroyd pozoruhodnou pouze hudbu. Ta mu však mj. dává příležitost k roztomilé variaci na sebe sama - název kapitoly Anglická hudba je i titulem jiného Ackroydova románu.
Vedle "typicky anglických" forem, jako je třeba životopis (Ackroyd sám jich napsal několik, faktografických i fiktivních), zkoumá autor také proslulé anglosaské postoje - oddanost tradici a její rozvíjení, jak se promítá například do architektury, nebo důraz na praktickou zkušenost a "empirickou náladu", kterou kromě anglických filosofů zachytili i mnozí malíři.
Albion není učebnice; námitky proti nesourodosti materiálu a přístupu tudíž nejsou na místě. Vzhledem k šíři konceptu Albion není a nemůže být stejně kompaktní jako Londýn. Tak jako výstižně popsaná slanina střídá i kniha kontrastní barevné tóny, anekdotickou pestrost i abstraktní šeď; právě tak důmyslně kombinuje letecké záběry s mikroskopickými detaily. Sám autor by ji tedy s klidným svědomím mohl označit jako typicky anglickou.
Peter Ackroyd: Albion
Kořeny anglické imaginace BB art 2004 Přeložila Hana Volejníková 496 stran, 390 Kč