Článek
Tím prvním byla exkluzivní předpremiéra nového filmu italského režiséra Paola Sorrentina Boží ruka, který získal na nedávném filmovém festivalu v Benátkách Velkou cenu. Hrál se v Karlovarském městském divadle a v kině Čas a získal si srdce publika především silou emocí, které vyjadřuje a které umí Sorrentino přenášet na diváky jako málokdo.
Vznikl ovšem v produkci Netflixu, takže mimo tyto předpremiéry nebude v kinech k vidění. Od 15. prosince ho platforma nabídne svým předplatitelům.
„Když jsem Boží ruku v Benátkách viděl, hned jsem volal výkonnému řediteli Kryštofovi Muchovi, že mám možná film pro Variace,“ řekl na úvod umělecký ředitel festivalu Karel Och. Ukázalo se, že to byla skvělá volba.
Jde o nejosobnější Sorrentinův film, který vychází z jeho mládí prožitého v osmdesátých letech v Neapoli. Jeho hrdina, zhruba sedmnáctiletý Fabietto Schissa, vyrůstá ve velké rodině, v níž pospolitost, častá setkávání, oslavy a to, že se každý plete každému do všeho s vervou vpravdě italskou, patří neodmyslitelně k životu.
Umělecký ředitel MFF KV Karel Och uvedl film Boží ruka.
Fabiette studuje střední školu, kamarádů moc nemá, lpí spíše na starším bratrovi a na rodičích. Zatím jen pozoruje svět, tvoří si na něj první názory, ale v jednom má jasno. Fotbal je boží a Maradona, kterého má neapolský klub právě koupit, je Bůh.
„Byla to trošku Maradonova hlava a trošku Boží ruka,“ řekl legendární fotbalista po sporném gólu, jímž v roce 1986 vyřadil Anglii z mistrovství světa a Argentinu poslal do semifinále. A Boží ruka zasahuje i do života mladého Fabietta, který prožije krásné chvíle, diváci spolu s ním mnoho kouzelných okamžiků i skvělého humoru.
Ale Fabietta potká i tragická ztráta, sám přežije jen proto, že nebyl ve špatnou chvíli na špatném místě. Koukal se totiž na fotbal, protože musel vidět Maradonu v akci. Fotbalista mu tak svým způsobem zachránil život, který se ale doslova přes noc musí přehoupnout z dospívání do dospělosti.
Sorrentino se ve filmu, kde Fabiettova otce hraje jeho dvorní herec Toni Servillo a mladíka velmi talentovaný debutant Filippo Scotti, vyznává z lásky k rodině, filmu i fotbalu.
Zároveň doslova naplňuje to, o čem se na Variacích mluvilo snad nejvíc. Že vedle všeho špatného, co dva roky trvající covidová situace přinesla, se ukazuje, jak moc se lidé potřebují setkávat, mluvit spolu a sdílet společné zážitky.
Čtvero ročních období
Tím dalším byl na Variacích v sobotu od 14 hodin odpoledne ve Vřídelní kolonádě Vivaldiho koncertní cyklus Čtvero ročních dob. Na místě zaplněném karlovarskými občany i turisty, kteří měli vstup zdarma, ho předneslo těleso vzniklé speciálně pro tuto příležitost ze členů České filharmonie a Karlovarského symfonického orchestru. Sólistou byl třiatřicetiletý Jiří Vodička, koncertní mistr, jenž patří k nejvyhledávanějším českým houslistům současnosti. Publikum odměnilo vystoupení nadšeným potleskem.
Ve Vřídelní kolonádě návštěvníci vyslechli Vivaldiho Čtvero ročních dob.
Večer pak Česká filharmonie provedla pod vedením šéfdirigenta Bamberských symfoniků a hlavního hostujícího dirigenta České filharmonie Jakuba Hrůši v Karlovarském městském divadle dvě díla Antonína Dvořáka. Koncert pro violoncello a orchestr h moll zdobila účast hvězdného rakousko-íránského sólisty Kiana Soltaniho a návštěvníci ho odměnili dlouhotrvajícím potleskem vstoje stejně jako úchvatné provedení Symfonie č. 8 G dur op. 88.
První ročník projektu Variace se velmi vydařil, a jak prezident Mezinárodního filmového festivalu Jiří Bartoška, tak generální ředitel České filharmonie David Mareček přislíbili, že v něm hodlají pokračovat a rozšířit ho nejen co do programu, ale také ho co nejvíc otevřít karlovarskému publiku i návštěvníkům.