Článek
Zpěvák brooklynské kapely Yeasayer Chris Keating nahlas zaklel, když z pódia spatřil, co se děje vně stanu, ve kterém jeho formace právě hrála. Brzy se ale uklidnil, protože se lidé záhy přišli před deštěm schovat a rázem bylo pod plachtou plno.
Yeasayer jako by to vlilo povzbuzovací prostředek do žil. Do svého alternativního rocku s prvky psychedelie i popu se ponořili hlouběji a vynesli do světel reflektorů všechen syrový neklid, který z něho dělá dobré hudební zboží.
Lapálii s deštěm nejvíce odnesla švédská zpěvačka Tove Lo. Kvůli časovému posunu programu, o který se příchod bouřky postaral, vystupovala pouze pětatřicet minut. Za tu dobu nicméně stihla diváky dobře naladit. V rámci podpory feminismu obnažila na chvíli svá prsa a důraz na tělesnost, který k jejím koncertům patří, podtrhly projekce, mnohdy jen záběry na neklidné zpěvaččino tělo.
Mimochodem, na déšť byli pořadatelé festivalu dobře připraveni. Uprostřed areálu byla tabule s informacemi, která před bouřkou varovala a přidala doporučení, aby lidé přešli do svých stanů a drželi se dva metry od železných tyčí tvořících části konstrukcí pódií a stanů.
The Vaccines hráli padesát minut, tedy o deset méně, než bylo v plánu. Na scéně se nicméně objevili v dobré formě a Justinu Howardu-Youngovi to dobře zpívalo. To byl základ povedeného setu, v němž vlastně Britové ukázali současnému rocku, jak se třeba oklepat z krize, která ho už pár let co do nápaditosti a progresivity tíží.
Jejich hudba čerpá v šedesátých letech. Je přímočará, syrová, dobře interpretovaná a jednoznačně melodická. Vzali ji jako velkou inspiraci, a aniž by zásadně proměnili její zvuk, stala se pro ně cestou do současnosti. V Piešťanech hráli ze všech svých čtyř alb, jistě nicméně nepřekvapí, že nejvíce se vraceli ke svému debutu What Did You Expect from The Vaccines? z roku 2010. Na něm je základní tvar pro jejich následující úspěch.
Rudimental vytvářejí a nabízejí spotřební hudbu poplatnou době a hudebním náladám. Jsou v ní sice neutuchající rytmus, spousta elektronických zvuků, jungle, drum and bass i pop, nic hlubokého ale nevleče. V Piešťanech s ní tato britská formace roztančila dav, o tom není sporu. Je to ostatně její největší ambice. S ohledem na přínos dalších skupin a zpěváků v programu to nicméně byla snadno postradatelná položka v programu.
Takoví britští indierockoví mladíci Apre sázeli ve svém setu s lehkostí, ladností i úsměvem jednu sympatickou písničku za druhou a vydrželi to celou hodinu, která utekla doslova jako voda. Český prapor statečně pozvedla kapela Bert & Friends. Ne všechny její písně to mají, mnohé z nich jsou ale snové až futuristické. Hudební kouzlení, jehož výsledkem je zcela zaplněný zvukový prostor, smysluplně podporuje zpěv Alberta Romanuttiho. Je to dream pop současnosti, otevřený a autentický.
Grape Festival skončil v neděli časně ráno. Navštívilo ho více než dvacet tisíc lidí, bylo vyprodáno a hrálo se na sedmi scénách. Dramaturgie kráčela, jako tradičně, vstříc publiku, které hudbu sleduje, miluje a vnímá, co se na klubové scéně děje. V pátek a v sobotu bylo Piešťanech patrné, že je nadto velmi mladé.