Článek
Nedělní večer s Francouzskou rozhlasovou filharmonií v téměř zaplněném pražském Rudolfinu hostil navíc dvě velké známé hudební osobnosti – ruského dirigenta Dmitrije Kitajenka a rakouského klavíristu Rudolfa Buchbindera.
Orchestr pod Kitajenkem se líbil hlavně v závěrečné Čajkovského symfonii č. 5 e moll, kde vystihl beze zbytku slovanský „osudový“ ráz skladatelova díla, Buchbinder zase vystihl v náročné Rachmaninově Rapsodii na Paganiniho téma všechny záludnosti jednotlivých variací s lehkostí výrazovou i stylovou.
Neznámou pro většinu publika byla hned úvodní Ibertova Slavnostní předehra, podaná se směsí pompy i francouzské lehkosti. Nadšenému publiku Kitajenko pouze se smyčci přidal Griegovo Jaro.
Pondělní koncert našich rozhlasových symfoniků ve zcela plném sále nabídl dvě generačně mladší vycházející hvězdy – dirigenta Tomáše Netopila, šéfdirigenta opery Národního divadla, a v pražském debutu francouzského cellistu Gautiera Capucona.
Netopilovy kvality
O kvalitách Netopila dobře víme, ale teprve sedmadvacetiletý Capucon přes mnohé úspěchy byl ve svém pražském debutu až nečekanou senzací. Svým podáním Dvořákova Koncertu h moll technicky i výrazově exceloval a vyvolal nadšení sálu.
Orchestr zaujal ještě temperamentním podáním Kodályho Tanců z Galanty a Janáčkovou Sinfoniettou. K objevům festivalu vedle zmíněného violoncellisty musíme ještě přiřadit ruskou sopranistku Olgu Trifonovovou, která zpívala v sobotním recitálu písně a árie z oper pouze za doprovodu klavíristky Mariky Novikovové.
I když musela trochu obměnit na přání organizátorů program, podařilo se jí nadchnout publikum, které ji odměnilo ovacemi vestoje. Sólistka Mariinského divadla v Petrohradu zazpívala i Rusalčinu árii o Měsíčku a přesvědčila, že ani český repertoár jí není vzdálen.