Hlavní obsah

Na festivalech vidím třicet kapel denně, řekl dramaturg Glastonbury

Novinky, Alex Švamberk

Pořadatelé festivalu Rock for People prohlubují spolupráci s dalšími evropskými festivaly v rámci asociace Yourope i mimo ni. Na letošním ročníku budou mít své scény festivaly Great Escape a ReeperBahnFest a Iceland Airwaves. Spolupracují i s dramaturgem Glastonbury a dalších festivalů (M for Montreal, Great Escape a indický NH7) Martinem Elbournem, který byl u zrodu Womadu. Novinkám poskytl při své pražské návštěvě rozhovor.

Foto: Rock For People

Martin Elbourne

Článek

Stačí i dnes dobré kapely, nebo jsou už festivaly spíše společenskou událostí?

Víte, jsou festivaly, které stojí na kapelách, to je třeba Reading, ale jde hlavně o rockové festivaly, na které chodí především mladé publikum. U popových festivalů, jako je Glastonbury, jen kapely nestačí, je potřeba nabídnou více, nějaké performance, pouliční divadla. Někdy stačí prosté nápady, jako byla třeba tykadla na hlavě. Prostě něco, aby se lidi bavili, i když zrovna nesledují kapely.

Dramaturgii ale netvoří jen hlavní hvězdy, i když právě ty přitáhnou diváky. Jak ale doplnit program? A má smysl zvát na festivaly tolik málo známých kapel z často exotických zemí, když diváci většinou až na pár výjimek, jako Island, upřednostňují angloamerické soubory?

Nejde mít jen headlinery, protože to by žádný sponzor nezaplatil. Samozřejmě jsou země, kde posluchači chtějí jen kapely z určitých oblastí, třeba v Spojeném království hlavně britské, americké nebo kanadské, i když i v Británii se stále více prosazují třeba francouzské skupiny. A pak jsou země, které mají originální scény, o které je zájem, což je právě případ Islandu, což je fascinující, protože v té zemi žije jen půl miliónu lidí. Ale silná je celá severská scéna, třeba norská nebo švédská. A dramaturgové kapely z takových zemí milují už proto, že jsou levnější.

Není však kapel na festivalech, kde je pět šest scén až zbytečně mnoho, protože stejně nejde vidět vše, mnohdy dokonce ani ne vše, co návštěvníka zajímá?

Festival není normální koncert. Když jsem na festivalu, tak vidím třeba třicet kapel, kolikrát od některé třeba jen jednu písničku, a když mě nezaujme, jdu zas dál.

Pravdou je, že mimo festivaly by na méně známé kapely taky přišel jen málokdo.

Proto je dobré pořádat show-casové festivaly, kde vystoupí více kapel, každá bude hrát jen půl hodinu a pak hned nastoupí další.

Myslíte jako na austinském veletrhu South By Southwest nebo tu vaší Great Escape?

Ano, něco takového u vás chybí, myslím mimo festivalovou sezónu v zimě.

Jaké to je pořádat festival NH7 v Indii?

No já ho nepořádal, pořádal ho můj velmi dobrý známý. Místo bylo výborně vybrané, v Bengalúru to byla plocha, kde se konají svatby a přišlo tam těch 8000 až 9000 lidí, to je optimální počet, i když to samozřejmě není tolik, kolik přijde na tamní hvězdy, které mají 30 000 divákuů Ale místo bylo dobré, stejně jako v Dillí.

To zní jako ráj, ale byl jsem v Indii, a vím, že tam není snadné cokoli uspořádat.

Ne, to není, i když nelze hodnotit Indii jen podle současných afér se znásilněními, ačkoli ty vypovídají leccos o indické společnosti, zejména o postavení žen v ní. Indie je ale prolezlá korupcí. Všichni chtějí nějaký úplatek. V roce 2011 v Puně přišel za pořadatelem policista a chtěl nějaké výhody, když si tam přivedl tři sta lidí a pro všechny chtěl volný vstup. Tak mu řekl, že ne. A pak policisté vytáhli pendreky.

Související témata:

Výběr článků

Načítám