Článek
Ondřej Černý však ani neukradl trigy, ani nezapálil divadlo, jak je patrno z pohledu na budovu i výsledků auditu. Pokud v divadle, jehož je ministerstvo zřizovatelem, špatně hospodařil, pak mu to měl jeho nadřízený včas vytknout a žádat nápravu. Ale ani to se nestalo.
Na tiskových konferencích naopak ministerstvo vždy ředitele Černého před jakýmikoli kritickými výpady hájilo.
Odvolání ředitele Národního divadla půl roku před vypršením mandátu svědčí o tom, že ono příznačné máslo taje spíše na hlavách ministerstva samého. Jak to, že už dávno není znám jeho nástupce, přestože všude ve světě je obvyklé, že se ředitelé takto významných institucí vytipovávají dva roky dopředu a rok před vypršením mandátu už obvykle svou funkci po boku stávajícího ředitele přebírají?
Kandidáti nejsou
Osobnosti, jež by byly s to vést přední českou scénu, nevisí na hřebíčku, aby z něj ministerstvu šťastně spadli během započaté sezóny do klína. Ostatně dosud nejsou známa ani jména odborníků, kteří by měli zasednout v komisi, jež má možné kandidáty vyhledávat.
Odvolání ředitele ministerstvo zaštiťuje vágními důvody „ekonomické nestability“ a „nejistoty a demotivace zaměstnanců“, aniž by dokázalo být konkrétní, o jakou nestabilitu a které zaměstnance jde.
Proč s touto kritikou nevystoupilo před deseti dny na tiskové konferenci prezentující dramaturgii 130. jubilejní sezóny Národního divadla? Mohlo tam zároveň přednést koncepci transformace pražské opery, na kterou veřejnost stále marně čeká a jejíž neexistence je hlavním důvodem všech „nestabilit“ a „demotivací“ provázejících současnou situaci v Národním divadle.
