Článek
Stovky mladistvých si na malém ostrově Utöya nedaleko norského hlavního města Osla užívají léta a tábora pro dorost Dělnické strany, když k nim dorazí informace o tom, že ve vládní čtvrti metropole došlo k rozsáhlému výbuchu. Účastníci tábora se snaží dovolat svým rodičům, kteří mohli být poblíž místa exploze, aby se ujistili, že jsou v pořádku. Diskutují o tom, jestli šlo o nehodu, nebo útok, a kdo za ním mohl stát. Sami jsou rádi, že jsou v bezpečí poklidného ostrova. V tu chvíli se poblíž ozve střelba.
Tak aspoň líčí začátek brutálního útoku snímek norského režiséra Erika Poppeho. V jeho centru je mladá dívka Kaja (v podání Andrey Berntzenové), která stejně jako ostatní v první chvíli přesně neví, co se děje. Velmi brzy se ale ukáže, že nejde o cvičení, jak se domnívají někteří její kamarádi, a Kaja stráví další desítky minut bojem o život.
Její snahu uniknout atentátníkovi sleduje kamera po celou dobu z bezprostřední blízkosti a zdánlivě bez jediného střihu. Dvaasedmdesát minut, tedy stejnou dobu jako útok na ostrově ve skutečnosti trval, tak divák dění sleduje jakoby očima jednoho z dalších účastníků tragédie, která si vyžádala 69 životů. Když Kaja utíká, běží za ní i kamera, když se dívka schovává, hledá si úkryt i kamera.
Breivik skoro není vidět
Celý film, jemuž předcházely rozsáhlé rešerše, je zaměřen na oběti a jejich prožitky – nejistotu, napětí, strach, smutek, šok. Vzdálená silueta atentátníka se na plátně krátce mihne asi až po hodině filmu. Režisér Poppe se tím cíleně snaží vrátit pozornost od Breivika k jeho obětem. „Když jde o 22. červenec 2011, zaměřují se lidé skoro pořád na teroristu. Ale tím z našeho vědomí mizí vzpomínka na to, co udělal, co se stalo. To se nesmí stát,” řekl na pondělní tiskové konferenci v Berlíně.
Ke zpracování tématu se sedmapadesátiletý filmař, který snímek vnímá také jako varování před pravicovým extremismem, dostal necelých sedm let po útoku. „Natáčeli jsme ten film s velkým respektem vůči všem, kteří byli tragickou událostí přímo zasaženi,” uvedl.
Řadě obyvatel severské země ale podle berlínské zpravodajky norské veřejnoprávní televize Guri Norströmové přijde, že film přichází moc brzy. Ještě podle ní od tragédie neuplynula dostatečná doba. Rozporuplné reakce dávají najevo také pozůstalí, kteří měli možnost snímek vidět v předstihu. „Někteří ho vůbec nechtějí vidět a mají za to, že je příliš brzy. Další si myslí, že to je nutné,” řekla německým médiím Lisbeth Kristine Röynelandová ze skupiny na pomoc obětem.
Do norských kin film přijde 9. března. Už tuto sobotu bude jasné, jestli v konkurenci dalších 18 snímků uspěl na berlínském filmovém festivalu.