Článek
Královské univerzitní divadlo z Liége v Belgii přivezlo dramatizaci Kafkovy povídky Zpráva pro jednu akademii – monolog polidštěného opičáka podávaný před vědeckým auditoriem.
Pražští diváci si jistě vzpomenou, že tento Kafkův text inspiroval i skladatele Jana Klusáka k jednoaktové opeře, uvedené ve světové premiéře v roce 1997 v Divadle Kolovrat. Obě zpracování vycházela ze stejného principu monologu hlavního představitele na téma: do jaké míry je možné dosáhnout svobody proměnou z opičáka v lidskou bytost.
Opičí monolog
Herec Vincent Pagacz režírovaný Robertem Germayem přichází na scénu sice v lidském obleku, ale chová se jako opice. Vyskočí na stůl, opírá se o klouby rukou, škrábe se na zádech, sbírá drobky rozsypané po stole, věší se na tyč od smetáku. Několikrát se pokusí utéct. Ale když začne podávat zprávu o svém odchycení, ochočování a výcviku, začne se výrazně proměňovat v člověka.
Zaujatě se ponořuje do složitých úvah o možnostech opičí i lidské svobody, hrdinsky zápolí s odporem k lahvi kořalky, která je jedním z hlavních atributů lidské identity. Nad pudovou zvířecí plachostí vítězí objektivizující věcnost i suverenita provázená hořkou ironií. Po skočení přednášky odchází od stolu již dokonalý člověk, zatímco profesor a jeho asistent, kteří na začátku vystupovali v roli jeho krotitelů, se stávají opicemi.
Jako důkaz o relativní hranici mezi lidským a opičím světem je to poněkud prvoplánově ilustrativní a nadbytečné, stejně jako profesorův numerologický rozbor magického čísla 22 přilepený jako epilog k opičímu monologu.
Herecký výkon vynikající (dokonalá pohybová studie nezapře Pagaczovo taneční školení), dramaturgicko-režijní uchopení Kafkovy předlohy přinejmenším sporné. Škoda jen, že většina publika bezmocně tápala po smyslu monologu v netlumočené francouzštině.
Text Kafkovy povídky není tak dlouhý, aby ho diváci nemohli dostat v dostatečném předstihu v české verzi do rukou.
Omlazovací jablka z Omsku
Až z dalekého sibiřského Omsku přivezlo Divadlo Alexandra Gondarčuka parafrázi ruské pohádky o omlazovacích jablkách, pro něž se vydal carevič Ivanuška.
Klasickou pohádku naplnila inscenace režiséra Gondarčuka množstvím narážek na ruskou tradici i současnost – čeští diváci ocenili „mrazíkovské“ kostýmy, pohrávání si s ruským folklórem i dnešní realitou ilustrovanou proměnou ženicha-bohatýra na „dobrou partii“ Zloděje Zlodějiče.
Osm mladých protagonistů hraje s nesmírnou energií, radostí, fyzickým nasazením a schopností navázat bezprostřední kontakt s publikem, které nešetřilo skandovaným potleskem. Není divu, že omský soubor s Kouzelnými jablky prodělává vítězné tažení po evropských festivalech.
Jiráskův Hronov potrvá do sobotního večera a vedle domácích souborů diváci uvidí ještě dva slovenské hosty: Divadlo Disk z Trnavy a Divadlo Commedie z Popradu.
