Muzikant Rudy Linka: Pozvali jsme nejlepší z Evropy

Musím říct, že organizace Bohemia Jazz Festu je vždycky složitá. Nebyl ročník, kdy by to bylo jednoduché. Loni jsme ze všech měst streamovali, letos už ale opět hrajeme před živým publikem, jen v trochu zmenšené podobě. To kvůli pandemii.

Když ale říkám, že bude trochu zmenšené, je to obrovská nadsázka. Na Staroměstské náměstí v Praze mohlo v minulosti přijít deset tisíc lidí, letos jsme v Praze ve Vrtbovské zahradě, kam se vejde tři sta diváků. Pořád je ale vstup zdarma, a kdo přijde, uvidí úžasný koncert.

Vstup na koncerty je sice zdarma, ale diváci budou kontrolováni, zda jsou očkovaní či mají testy. Rád bych takto vyjádřil poděkování všem, kteří se nechali očkovat. Boji proti pandemii výrazně pomáhají.

Beru to tak, že je tu tramvaj, která jede, a my všichni si koupíme lístek, jenž stojí dvacet čtyři korun. Protože je nás tolik, můžeme si tu tramvaj dovolit. Dost lidí do ní ale naskočí bez placení. Kdybychom byli všichni takoví, tak tu tramvaj nemáme a chodíme všichni pěšky.

Nemáme nikoho ze zámoří. Na našem festivalu vždycky hráli Američané i Jihoameričané, ale v této době nejsou na turné v Evropě a my nemáme peníze na to, abychom je přivezli jen na jeden koncert. Letos se tedy představí skvělí muzikanti z Evropy. Ti nejlepší.

Zajímaví jsou úplně všichni. Možná tou největší hvězdou je francouzský kytarista Biréli Lagréne, který vystoupí v Liberci a Praze se skvělým basistou Tarasem Volosem a bubeníkem Jiřím Slavíčkem. Biréli je ze slavné romské rodiny, v níž hráli na kytaru jeho dědeček i tatínek.

V Domažlicích a Plzni zahraje švédský kytarista Ulf Wakenius, kterého doprovodí slovenské AMC Trio. Na brněnském koncertě se představí italský trumpetista Paolo Fresu se svým triem a tamtéž vystoupí i rakouský saxofonista a flétnista Wolfgang Puschnig se svou kapelou. Na druhý brněnský koncert přijede jazz-etnofusionová kapela Electric Shepherd z Polska.

Pokud jde o české zástupce, v Liberci a v Plzni vystoupí Pavel Hrubý/Erich Ciompa Duo. Na druhém koncertu v Brně zahraje Marek Novotný a jeho Crossover Quartet a v Liberci a Plzni bude mít koncert Lenka Dusilová.

Jedna z mých nejkratších definicí jazzu je, že jazz je upřímná hudba. A tu dělá Lenka Dusilová více než na sto procent. Když někdo hraje od srdce a upřímně, je to něco jiného, než když slyšíte nějaký vykalkulovaný pop. A to předesílám, že proti dobrému popu nic nemám.

Bylo to velice těžké. Ti, kteří nás podporovali v minulosti nejvíce, dali méně, někteří nám nedali nic, ale úplně je chápu. My jsme na našich stránkách jejich loga nechali, jako dík za to, co už pro festival v minulosti udělali. Věřím, že až se situace kolem koronaviru uklidní, zase s námi do festivalu půjdou.

Akce letos bude mít ještě jednu zastávku mimo svůj hlavní týden. Koncem září se v Hluboké uskuteční koncert, na němž vystoupí senegalský basista Alune Wade. Neměl možnost přijet v termínu festivalu, a tak jsme se rozhodli pozvat ho na jiný termín a koncert pojmout jako tečku za letošním Bohemia Jazz Festem. Vstup bude jako vždy zdarma.

Nejsem člověk, který se ohlíží. Přišli za mnou ale lidé z nakladatelství Euromedia a zeptali se mě, jestli bych ke svým šedesátinám nebyl ochoten napsat knihu. Než jsem si to stačil rozmyslet, podepsala s nimi smlouvu má žena Anna. Stálo v ní, že bude mít sto osmdesát stran, přitom jsem předtím v životě nic nenapsal.

Žena mi pak v diáři vyčlenila tři měsíce na to, abych knihu napsal. A nejen to. Každý den mě vzbudila ráno v osm a řekla, že budu od devíti do sedmnácti hodin psát. Pak do toho ale přišla pandemie, takže jsem namísto tři měsíců měl na psaní prakticky celý rok. Mohl jsem tedy projít úplně všechno, vzpomínky i fotografie, které jsem měl.

Kniha vyšla letos v dubnu a v nakladatelství mi řekli, že je z ní už bestseller. Moc mě to těší a děkuji Euromedii, že našla odvahu do toho jít. Navíc udělala graficky úžasně krásnou publikaci.

Natočil jsem dokonce i její audiozáznam. Přitom jsem přišel na to, že číst si vlastní psaní nahlas je něco úplně jiného než si ho číst potichu. Když jsem knihu po sedmi a půl hodinách dočetl, byl jsem překvapen, jak osobní má knížka je. Samotného mě to velice udivilo.

Několikrát jsem si uvědomil, že jsem celý svůj život vyhledával situace, které vůbec nemusely skončit dobře. Byly to třeba cesta do Švédska, sen živit se jako jazzový hudebník, letět přes oceán opravit zemědělskou usedlost na Šumavě i začít s jazzovým festivalem pro lidi zdarma.

Tyhle všechny situace mohly skončit úplně špatně, ale pokaždé to nějak vyšlo. Včetně šestnáctého ročníku Bohemia Jazz Festu. Myslím si, že vznikla velmi optimistická kniha o tom, že je dobré věřit ve svůj instinkt a jít za svým snem, ať vám okolí říká cokoli.

Ano, myslím si to. Vždycky jsem ale šel Štěstěně i tak trochu naproti. Odešel jsem například do Švédska, tam potkal svou ženu a s ní teď procházím životem. Nevím, jestli bych ji potkal v tramvaji jedoucí do Nuslí. Teď nevím, proč jsem zase u té tramvaje…