Článek
Vzpomínáte si, kdy jste Mira Žbirku poznal?
To bylo v roce 1996. O Mekym, jak se mu říkalo, bylo známé, že se neustále zajímal o nové kapely. Byl fanaticky nadšený hudební fanoušek a nějak se dostal k cédéčku kapely Circus Praha, se kterou jsem tenkrát hrál. Asi se mu líbilo, protože mě hned v tom roce pozval, abych mu natočil nějaké kytarové pasáže na jeho album. Pracovala na něm skvělá parta. Produkoval ho David Koller, další kytary točil třeba Ivan Král. Já byl tenkrát v sedmém nebi.
Odkdy jste s ním úzce spolupracoval?
Na koncertech jsme spolu začali vystupovat v roce 1998. Hráli jsme dlouho jen ve dvou, akusticky, takže jsme spolu strávili hodiny v autě a poslouchali spoustu hudby. Mluvili jsme o všem možném, hlavně samozřejmě o hudbě.
Když se dostal takříkajíc do ráže, dal klidně nepřerušovaný monolog o Beatles, který začal, když jsme míjeli Nuselský most v Praze a skončil někde v Žilině.
V posledních letech nahrával v londýnských studiích Abbey Road. Byl z toho nadšený a jistě jste tu radost prožíval s ním. Co to pro něho podle vás znamenalo?
Byl to pro něj splněný sen. Nahrávací studio je prostě ta nejlepší hračkárna pro každého hudebního fanatika, speciálně pak Abbey Road. Když k tomu přidáme ještě muzikanty, kteří tam s ním točili a které tolik obdivoval, nedivil jsem se, že mu zářily oči tak, že jsme v autě ani nemuseli v noci svítit.
Honza Ponocný
Jaký vlastně Miro Žbirka byl?
Totální profesionál. V hudbě se mu nepodařila jen jedna věc, kterou my ostatní zvládáme celkem bez problémů, a to zazpívat falešně. Byl neuvěřitelný, nejspíš musel někdy v dětství spolknout ladičku. A také dokázal být děsně, ale opravdu děsně vtipný.
Byl vtipný i ve vztahu ke svým spolupracovníkům a spoluhráčům?
No jasně, dost často jsme se v šatně nikdo nedostali třeba hodinu ke slovu. Kolikrát musela přijít ošetřovatelka, aby kapele ošetřila rány z toho, jak jsme se skoro umlátili smíchy. Samozřejmě trošku přeháním a nechci, aby to vyznělo tak, že byl Meky jenom srandista. Dokázal se třeba také zcela ponořit do debaty o vážných věcech.
Měl velké charisma. Jaké bylo stát vedle něho na pódiu?
Bezpečné. Byl to ten pocit, že člověk jde s někým na pódium a ví, že to dobře dopadne.
Kdy jste se s ním viděl naposledy a kde vás zastihla zpráva o jeho smrti?
Naposledy jsme se viděli na našem koncertě v září. Když byl Meky v nemocnici, byl jsem skoro každodenně v kontaktu s jeho ženou Katkou. Meky mi pořád vstupoval do snů. Myslel jsem na něj a doufal, že to dá.
Když jsem se ve středu odpoledne od Katky dozvěděl, že zemřel, udělal jsem to, co by udělal asi i on. Zalezl jsem si do studia, šel hrát a točit písničku.