Článek
V Evropě dnes existuje devět dalších muzeí, která mají v názvu jméno největšího malíře 20. století. Dvě jsou na jihu Francie, pět ve Španělsku a dvě v Německu.
Pařížské muzeum však má se svými pěti tisíci exponáty jen jedinou vážnou konkurenci: Picassovu sbírku vystavenou trvale ve středověkém paláci v centru Barcelony.
Smrt bez závěti
Barcelonské muzeum, které bylo poprvé otevřeno v roce 1963, vlastní přes čtyři tisíce Picassových obrazů, soch, kreseb, grafik a malovaných keramik. Cenné je především raným dílem, prvními kresbami a obrazy, které umělec maloval už v patnácti letech, a to ještě velmi akademickým způsobem. Chloubou sbírky je také série 58 Picassových rozměrných variací na téma Velázquezova barokního obrazu Dvorní dámy - Las Meninas.
Základem barcelonské sbírky byl dar Jaimea Sabartése, Picassova tajemníka. Protože umělec zažil první slávu muzea (zemřel v roce 1973), věnoval osobně část svých děl Barceloně, kde prožil část mládí i první úspěchy.
Pařížské muzeum má jinou genezi. Jeho sbírka vznikla v zásadě až po malířově smrti. Picasso totiž zemřel, aniž by zanechal závěť. O majetek se z větší části podělili potomci, které měl s různými partnerkami. Protože bylo nutné zaplatit vysokou dědickou daň, dědicové vše vyřešili darováním části Picassových originálů státu. První dar dorazil v roce 1979, druhý v roce 1990, kdy už fungujícímu muzeu odkázala svou pozůstalost Jacqueline Picassová, druhá malířova manželka. Muzeum současně provádělo po léta systematickou akviziční politiku a státními nákupy se snažilo získat další a další exponáty.
Nově otevřené muzeum v Paříži svého barcelonského konkurenta ve všech parametrech převyšuje.
Nově otevřené muzeum v Paříži svého barcelonského konkurenta ve všech parametrech převyšuje - atraktivností kolekce, způsobem prezentace, výběrem děl, luxusem, který je návštěvníkům na každém kroku nabídnut. Žel pouze kavárna je poměrně malá a rozhodně neposlouží návštěvníkům k odpočinku po několikahodinové prohlídce.
Picasso sám říkal, že jeho umělecká díla jsou deníkem. Proto má divák v Paříži možnost sledovat krok za krokem malířovu výtvarnou cestu dvacátým stoletím. Od prvního okouzlení Toulousem-Lautrecem a uměním na Montmartru přes nostalgické modré a růžové období, kubismus, který mu přinesl největší slávu, po návrat k realismu přes surrealistickou epizodu až k pozdní tvorbě, kdy využíval svobodně všechny předchozí výtvarné objevy.
Jedno slavné dílo střídá druhé. Vedle Picassa malíře je představen i Picasso sochař. Značná pozornost je věnována jeho ženám a modelkám, protože s každou novou známostí změnil svůj výtvarný styl. Vystavena je i soukromá Picassova kolekce umění, kterým se rád obklopoval, od děl afrického primitivního umění až po malby francouzských impresionistů.
Nově zpřístupněný palác Hôtel Salé není jen kulturní atrakcí, která by neměla zůstat stranou každého návštěvníka Paříže. Je to místo, kde lze načerpat životní energii, protože umělcova kreativita zakletá v obrazech a sochách vyvolává entuziasmus, který regeneruje v člověku vše lidské.