Článek
Začátek diváka navnadí na válečné rodinné drama s dějem svištícím tak, že vás nenechá ani vydechnout. Ondřej Vetchý v retro brýličkách budí sympatie, také Jiří Schmitzer (jako vždy) dobře hraje na povrchu drsnějšího, svérázného až nepříjemného chlapa, který není záporňákem, ani Mirkem Dušínem. Tak proč se mi tedy chce v polovině odejít z kina? Dramatická linie totiž vůbec nefunguje, jsou to epizody poskládané k sobě a ledacos nedává smysl.
Několikrát by příběh mohl skončit, ale nekončí a zase přijde něco, co nevyplyne nutně z logiky věci, ale spíše se to tak nějak stane - diváku, věř tomu a neremcej! Navíc je to celé hrozně dlouhé a spoustu času vyplňují scény, kdy někdo běží po lese dolů nebo nahoru a někdo jiný se na něj dívá.
K tomu je ještě servírován komentář vševědoucího vypravěče a přeskoky do současnosti, kdy se stařec dívá na hrob bývalé manželky - vše naprosto zbytečné, dramaturg to měl nemilosrdně škrtnout.
Menším problémem je postava až příliš morálního sovětského důstojníka, který se stará o spravedlnost a hlídá, aby někdo neubližoval Němcům. Samozřejmě, někdo takový v obrovské Rudé armádě existovat mohl, nicméně od přímých pamětníků roku 1945 známe odlišný obrázek Sovětů - vzpomínají na nekompromisní vraždění Němců, výtržnosti, znásilňování, ničení majetku. Přesto dodejme, že se to netýká celého národa.
Snímek sice vylepšují hezké záběry divoké horské přírody a hezká je i maďarská Slovenka Vica Kerekes v jedné z hlavních rolí, ale to nestačí.
Škoda dobrého úmyslu a energie tvůrců, škoda promrhané šance.