Morávek a Budař si vychutnali úspěch Nudy v Brně

Napadlo vás ve chvíli, kdy byl film do kin uveden, že by mohl získat Českého lva?

Nenapadlo, je blbost o tom přemýšlet, když ten film jde do kin. Samozřejmě člověk má touhu zvítězit v jakýchkoli soutěžích, ale nenapadlo nás to.

Když jste o tom poprvé začal přemýšlet?

Když jsme se dozvěděli, že je film nominovaný v sedmi kategoriích na Českého lva, tak jsme byli hrozně rádi, že jsme alespoň nominovaní. A teď, když jsme lva - tuším v pěti - získali, tak to je pro nás takovej hrozně krásněj euforickej zážitek.

Jaké to bylo hrát ve filmu?

Hrát ve filmu bylo výborný, ale zároveň těžký, protože vznik filmu nebyl jednoduchej. Neměli jsem na film moc peněz. Museli jsme točit hodně rychle, neměli jsme moc natáčecích dnů a zároveň jsme nesměli protočit moc materiálu. Vladimír ovšem nakonec protočil třikrát více než měl, naštěstí to bylo k dobru věci.

Dá se označit film za brněnský?

Já si myslím, že ne. Vladimír i já pocházíme z Brna, žili jsme tam, město důvěrně známe. Brněnský je v tom, že jsme do něj přenesli zážitky, které nás v Brně potkaly, ale pro mě je o tom, jak je někdy složitý a zároveň krásný existovat na světě.

A vás napadlo, že film bude takto úspěšný?

My jsme ho točili, protože jsme chtěli točit film a protože jsme si trošku věřili, že ho dokážeme natočit. Cokoli s ním získávat jsme neplánovali, ale když se to pak začalo dít, tak jsem prožil takový velkolepý český sen.

A co je pro vás příjemnější - režírovat na divadle Čechova a Dostojevského, nebo dělat film, který je jednou hotový a už na něm nic nemůžete změnit?

Já jsem divadelní režisér a divadlo ani dneska ani za rok za film nevyměním, protože divadlo je zcela vzrušující druh trochu pošetilé činnosti. Film, který mi učaroval, se zdá být smysluplnější prací, ale byl bych hrozný trouba, kdybych zapomněl na to, jak a proč jsem si zkazil život - kvůli divadlu. Divadlo mi proto bude určitě ještě dlouho připadat jako nejdůležitější z úkolů, co mám na práci.

Pomohla vám nějak ve filmu divadelní zkušenost?

Myslím, že hodně, ono to vlastně je totéž v tom smyslu, že dobrý film i dobré divadelní představení jsou zauzlením dramatických postav cestou ke katarzi . Důležitá je ta cesta k tomu ustrnutí a k tomu pocitu v srdci, což jsem si myslím pěkně natrénoval v divadle.

Aňa Geislerová neměla velkou chuť rozprávět. Redaktorce Práva řekla jen: "Jsem šťastná, ale mrzí mne, že lvů nebylo víc. Protože jsem zapomněla poděkovat rodičům a všem sestrám, tak to teď činím."

Myslíte si, že ceny Český lev mají smysl?

Ceny mají vždycky cenu a Čeští lvi mají pro filmaře velkou cenu, protože je udělují filmaři a ne kritici, což je úžasný a veliký. Ten seznam filmařů je obrovskej a jsou to lidi, kteří mají něco za sebou, takže z tohoto pohledu se cítím poražený a mrzí mě to. Smolný to pro nás bylo v tom, že letos jsme měli dva filmy proti jednomu (pod Želary i Pupendem byl podepsán stejný scenárista a vytvářela je stejná produkční společnost - pozn. aut), ale já toho nelituju , tak to přišlo.

Není podstatnější, že lidi na Želary chodí?

No to je pro mě taky důležitý, ale to jsou takový argumenty Zdeňka Trošky.