Článek
Ferrerova eklektická hudba, obratně napodobující tu toho, tu onoho skladatele od 19. století výše, nemá ale pro operu patřičné dramatické gesto a strádá nedostatkem osobitosti. Hudební proud plyne v jednotvárné, reflexivně lyrické rovině, který nikoho nepohorší, ale také nezaujme, spíš spolehlivě ukolébá k spánku.
Střet dvou civilizací - aztécké a španělské - nabízí přitom velice aktuální a divácky vděčné téma. Ve Ferrerově opeře zůstalo jen u povrchních doteků s historickými reáliemi a u naznačených paralel s dneškem.
Laciné obrazy
Inscenace zahraničního týmu pak připomínala výprodej "aztéckých" atributů z podřadného filmu - šumící moře, kouřící sopka, kaktusy v zapadajícím slunci, zlatá pyramida, kněz vláčející kříž po vzoru Ježíše Krista. Vrcholem poselství je převlečení Montezumy do uniformního současného obleku jako znaku civilizačního znásilnění. Laciné a obehrané gesto.
Inscenace klade vedle sebe jednotlivé obrazy, aniž z nich skládá smysluplný celek, scény se španělskými dobyvateli se blíží parodii.
Za pozornost stojí jen pěvci
Jedinou kvalitou této zbytečné produkce zůstávají pěvecké výkony protagonistů - především Ivana Kusnjera a Jozefa Kundláka v rolích Cortése a Montezumy - a solidní profesionální výkon Pražské komorní filharmonie. Radka Fišarová (podpořená mikroportem) neměla s Ferrerovou nasládlou hudbou mnoho práce, režie ji pak jen vodila po scéně z místa na místo.
Proč sáhlo Národní divadlo právě po tomto nezajímavém díle, je otázkou. Programový bulletin uvádí přehled světových operních premiér v České republice za posledních deset let, přičemž řada z nich spadá na konto tandemu Jiří Nekvasil a Daniel Dvořák, ať už na prknech Státní opery Praha či Národního divadla. I tady (a spíše zejména tady!) ale platí, že kvantita není měřítkem kvality. Uvedení Ferrerovy opery Montezuma pro pouhé tři reprízy je příliš drahou libůstkou co do vynaložených finančních prostředků i uměleckých sil.
Lorenzo Ferrero: Montezuma (La Conquista)
Dirigent Zbyněk Miller, režie Nicolas Muni, scéna a kostýmy Stefan Rieckhoff, světelný design Frank Sobotta, choreografie Regina Hofmanová, sbormistr Pavel Vaněk, dramaturgie Pavel Petráněk, světová premiéra 12. 3. 2005 v Národním divadle Praha.