Článek
Jedenáct skladeb nefunguje jen jako přehlídka funkového cítění skupiny. Přinášejí chytrý pop, pestrobarevný zástup pokojných hudebních nálad, kterým dominují pomalé skladby Resistance Is Futile a Am I An Airhead?, příjemná popová All The Things či radostná funky přiznávka Intercooler. Pod slupkou nálad se skromně skrývají vynikající výkony jednotlivců.
Lze si jich užít od členů kapely samotné i od hostujícího Jiřího Stivína s flétnou, přirozeně experimentující Ivy Bittové a dalších. Je to sled mnoha dějů, který se spojuje a vytváří evropsky znějící koncept.
Monkey Business na něm dosáhli svého prozatímního tvůrčího vrcholu. Nutno v to započíst i textovou mnohoznačnost smíšenou s hravostí a neustále se zlepšujícího zpěváka Matěje Rupperta.
Monkey Business vydali první album Why Be In When You Could Be Out v roce 2000. Vzpomínáte si ještě, jaké jste tehdy měli ambice?
Matěj Ruppert (zpěv): Za sebe mohu říct, že jsem takhle nepřemýšlel. Bylo mi dvacet dva let a byl jsem vykulený už jenom z toho, co se děje. Poprvé jsem zpíval ve studiu, poprvé jsem musel být trochu profesionál, prostě jsem neměl čas něco očekávat.
Monkey Business jsou dnes v pomyslné první české hudební lize. Co to s vašimi životy udělalo?
Ruppert: Zažívám velice příjemné chvíle, protože máme krásné koncerty, na které chodí spousta lidí. Na drtivé většině z nich míváme opravdový úspěch. Nemáme si proč stěžovat.
Kdy začala nová deska vznikat?
Oldřich Krejčoves (kytara): Měli jsme o ní velkou debatu někdy v dubnu. Roman Holý a já máme rádi nové kapely a nové zvuky, naopak Pavel Mrázek s Martinem Houdkem soudí, že hudba má jádro někde v sedmdesátých letech. Není to nic závazného, vždycky si s tím poradíme.
Oldřich Krejčoves (kytara): Měli jsme o ní velkou debatu někdy v dubnu. Roman Holý a já máme rádi nové kapely a nové zvuky, naopak Pavel Mrázek s Martinem Houdkem soudí, že hudba má jádro někde v sedmdesátých letech. Není to nic závazného, vždycky si s tím poradíme. Ruppert: Těžko po nás může někdo chtít, abychom nahráli horší desku, než byla ta předchozí. Není v tom kalkul, je to přirozené. Snažíme se dělat hudbu co nejlépe, chceme napsat co nejlepší písničky pro nás a předpokládáme, že budou nejlepší i pro ostatní. Podívejte, já se nepovažuju v oboru zpěv za nějakého odborníka. Roman je ten, kdo hudbě z kapely rozumí nejvíc. Skládá devadesát procent muziky a má dost kapacity na to, aby měl všechno pod dohledem. Když porovnám debut s dvojkou, řekl bych, že se nám na druhé desce Save The Robots podařilo dostat malinko výš. U nové mám ten pocit také.
Matěji, vy se na novince dostáváte do mnoha hlasových poloh a vypadá to, že se z toho stává trochu problém. Nejste nezaměnitelný...
Ruppert:To jste mě trošku zarmoutil, ale co s tím nadělám.
Ruppert:To jste mě trošku zarmoutil, ale co s tím nadělám. Pavel Mrázek (baskytara): Takový Dan Bárta zpívá ve svých charakteristických polohách, zatímco Matěj je chameleón. To je pravda.
Která je, Matěji, vaše nejtypičtější hlasová poloha?
Ruppert: Myslím si, že všichni zpěváci jsou nejjasnější v pomalých písničkách. První skladba Resistance Is Futile a poslední Am I An Airhead?, to jsem já. Řekl bych také, že je pro mě typická fistule, tedy píseň Eat Me Oh My Lady. Já o tom ale takhle nepřemýšlím, nemám svou oblíbenou polohu. Důležité je, aby se mi komfortně zpívalo ve studiu i živě.
Nová deska začíná titulní Resistance Is Futile, která pro dosud známý sound Monkey Business není příliš typická.
Ruppert: Přišlo nám zajímavé začít desku pomalou písničkou. Je to podle mého názoru docela odvážný krok. Podstatné ale je, že začíná tím samým orchestrem, kterým končí předešlá deska Save The Robots.
V textech jste bývali vždy odlehčení a hraví. Trvá to stále?
Ruppert: Hlavním textařem je pořád Vratislav Šlapák a řekl bych, že jeho rukopis je docela čitelný. Nevěnujeme se tolik nějaké koncepčnosti. Písničky přicházejí jedna za druhou a my se snažíme najít to, o čem by měly být. Pomáhá nám příběh. Například Heaven... Heaven je nebe, ale my nebem nazvali restaurační zařízení Letiště v Sušici. Dáte si pět dvanáctek a najednou jste v nebi. Neexistují problémy.
Mrázek: Většinou tam jsou hlouposti, které nikomu nic neřeknou. Původně to ale mělo být koncepční album. Na minulých deskách jsme řešili modeláře, manipulaci lidí médii a tato měla být o sexuálním pudu, který stojí za vším. Je ale těžké tohle téma pojmout vkusně, takže jsme to vzdali.
Přesto, jsou tam nějaké pro vás tématicky nosné texty?
Přesto, jsou tam nějaké pro vás tématicky nosné texty?Mrázek: Resistance Is Futile je o vymývání mozků, o sektách.
Osobní zkušenost?
Ruppert: S tím musí mít zkušenost každý, kdo prochází centrem Prahy, protože ho tam zastaví podivná dvojice, která se ho snaží přemluvit, aby začal něčemu důvěřovat.
Ruppert: S tím musí mít zkušenost každý, kdo prochází centrem Prahy, protože ho tam zastaví podivná dvojice, která se ho snaží přemluvit, aby začal něčemu důvěřovat. Mrázek: Jde o všechny druhy manipulace, třeba i o blbou reklamu v nějakém časopisu. Je těžké se tomu ubránit, samozřejmě v tom jedeme skoro všichni. Pořád nás něco válcuje.
O čem je zajímavě pojmenovaná We Feel Better Than Jan Hus - tedy Cítíme se lépe než Jan Hus?
Mrázek: Nikdo z nás neví, kdo Jan Hus byl. Třeba byl normální prodejná mrcha, která kázala, co jí řekli. Spíš ale ne, když se nechal kvůli myšlence upálit. Pokud ho budeme brát takhle, je nám sympatický, jeho přístup a náš jsou si blízké. Hus to dotáhl až do konce a nenechal se ničím zviklat. Skládáme mu hold.
Ruppert: Na desce je i skladba Sweet Masturbation. Název svádí k domněnce, že jsme napsali nějaký neslušný text o onanii. My ho opravdu o onanii napsali, ale o prosté onanii, například jazzové. Je to písnička o lidském egu. Každý ho má a za určitých situací si ho masturbuje. Někteří jazzoví muzikantu pořád hrají, pořád... Já v Čechách na jazzové koncerty moc nechodím, nedokážu si v té změti tónů najít něco, co by mě příště na koncert zase dostalo. Výjimkou je Jiří Stivín. Když už nic jiného, převálcuje mě svým nasazením a hráčskou kvalitou.
Máte pocit, že vaši fanoušci přesně chápou, o co vám jde, co jim chcete dát?
Ruppert: Lidé pochopili to hlavní: že se bavíme a že chceme, aby se bavili také. Hrajeme pro vlastní potěšení, a když to ještě baví diváky, je to geniální. Nikomu bych nezazlíval, že nepochopil, o čem některá písnička je. Naše texty jsou dost obecné, některé se dají vnímat několika způsoby. Spojení Resistance Is Futile můžeme brát třeba tak, že odpor je marný, nebo že jsme nadutá kapela, která si myslí, že se z ní všichni zblázní hned po první písničce. Nebo ještě jinak.
Mrázek: Řekl bych, že si k nám lidi vypěstovali důvěru a mají pocit určité jistoty. Jsme jednoznačnější než třeba Lou Fanánek Hagen, který byl celý život pankáč a teď dělá texty Ivetě Bartošové.
Je na nové desce ještě nějaká zajímavost?
Krejčoves: Třeba ta, že skladba Now I´m Here měla být už na prvním albu a pak i na druhém. Je to naše nejstarší písnička, ale až Iva Bittová jí na této desce dala šmrnc, který jsme potřebovali.