Článek
"Moje cílová skupina je buď moc stará, nebo mrtvá," zoufá si režisér při pohledu na téměř prázdné sály, kde se promítá jeho umělecký snímek o starých lidech Děti přírody.
V situaci, kdy mu exekutoři odtahují auto a jeho manželka začíná hysterčit, se upíná k úsměvné naději, že získá nominaci na Oscara. Tento opakující se motiv vážnou látku odlehčuje stejně jako rozhovory s producenty o tom, že by mohl natočit komerční film o vikingském tažení s Paris Hiltonovou v hlavní roli, ale kdo by čekal košatou a propracovanou satiru na svět Hollywoodu a médií, bude zklamán. Vtipů je poskrovnu a scénář jako by téma nechtěl dál rozpracovávat. Jen ho nakousne a pak se zaměření obrací k nemocné matce.
Snoubit směšnost a důstojnost
Špičková je především její představitelka Kristbjörg Kjeldová, jež celý film táhne nahoru o dobrých 20 %. I Hilmir Snaer Gudnason (režisér) hraje rozumně, nicméně vedle ní zapadá. Po skončení filmu si budete pamatovat emotivní scény se stařenkou, jejími útěky a různými katastrofami, které způsobuje, zatímco problémy režiséra s penězi vedle toho vypadají jako banalita (což mohl být tvůrčí záměr).
Kjeldová filmu vládne, protože dokáže věrohodně snoubit směšnost i důstojnost, komedii i velkou tragédii.
Tématem Mama Gogo tak není režisérova tvorba, jak se zdá na začátku, ale vztah s odcházející matkou. A v tom je Fridriksson silný. Nic nepřehání a nechce ani přikrášlovat - neumírá tu žádná dokonalá modelka s milencem v náručí, ale skutečný člověk ze života, tak trochu bláznivá stará bába, která umí být protivná, a přesto jí režisér bezmezně miluje. Fridriksson navíc šikovně pracuje s islandskou přírodou (valící se mlhy, sníh, vítr) a předává tak pocity stejně důležité jako samotný děj.
Když porovnáte, jak umělohmotně a přikrášleně je téma smrtelné nemoci zpracováno v novém hollywoodském filmu Láska a jiné závislosti a jak v Mama Gogo, jasně spatříte rozdíl mezi produktem a skutečným filmem.