Článek
Kdy jste Yvonne Přenosilovou poznal?
Bylo to vlastně ve dvou etapách. Když jsem byl malý kluk, vyfasoval jsem od dědy a babičky štos gramodesek ze šedesátých a sedmdesátých let. Vedle nahrávek Heleny Vondráčkové, Marty Kubišové, Waldemara Matušky a dalších jsem v něm narazil i na jméno Yvonne Přenosilová. Tenkrát jsem poznal její písničky.
Osobně jsem se s ní seznámil až poté, kdy se po emigraci natrvalo do České republiky v roce 1994 vrátila. Od roku 2000 jsem v Českém rozhlasu moderoval pořad Host do domu. Vysílal se dopoledne a jeho první hodina se jmenovala Jak to vidí. Střídaly se v ní slavné osobnosti a komentovaly politické, společenské i kulturní dění.
Když jsem se dozvěděl, že jedním z pravidelných hostů bude ona, zajásal jsem. Myslím, že jsme spolu poprvé vysílali v roce 2002, a musím říct, že jsme si naprosto kápli do noty. Začali jsme se setkávat i mimo rádio. Později jsme toho spolu hodně najezdili na pořady, ve kterých zpívala a já je moderoval.
Vlastimil Harapes, Aleš Cibulka a Yvonne Přenosilová na křtu knihy o češtině
V roce 2006 jste ale kvůli ní musel pořad Host do domu opustit. Yvonne Přenosilová v něm přirovnala tehdejšího premiéra Paroubka k Mussolinimu a vy jste byl za to od mikrofonu Českého rozhlasu odvolán…
Řekl jste to přesně tak, jak to tenkrát komentovala média. Ono to ale bylo jinak. Yvonne nepřirovnala pana Paroubka k italskému diktátorovi Mussolinimu, ale doslova řekla, že má stejná gesta. Na to konto se nicméně strhlo něco neskutečného. Já musel odejít od mikrofonu, Yvonne z pořadu a o celé věci se mluvilo v parlamentu. Tenkrát to zábavné nebylo, ale později jsme se bavili tím, že jsme se v jediný den ocitli na titulních stranách všech novin.
Kauza se dostala i k přezkumu na Syndikát novinářů. Když utichla, dozvěděli jsme se, že tam tenkrát pozvali odborníka na nonverbální komunikaci, aby gesta Paroubka a Mussoliniho porovnal. No a on dospěl k závěru, že oba pánové je měli velmi podobná, takže Yvonne měla v zásadě pravdu. Ta kauza nám tehdy profesně ublížila, ale pro nás oba to byla cenná zkušenost a utvrdila naše přátelství.
Byla Yvonne Přenosilová vždy názorově vyhraněná?
Byla velmi vyhraněná, byl to typ člověka, u kterého platí, že co na srdci, to na jazyku. Proto ji rozhlasoví posluchači milovali. Dokázala navíc věci vtipně a trefně pojmenovat. Nehodlala se nikomu přizpůsobovat, byť věděla, že si může nadělat spoustu nepřátel a odpůrců.
Měla i smysl pro humor?
Zažil jsem s ní spoustu neuvěřitelných věcí. Byla silná kuřačka a kouřila vždy a všude. Protože jsme ani ona, ani já neměli řidičský průkaz, jezdili jsme na naše pořady vlakem. Když v nich zakázali kouřit, chodila si zapálit na toaletu. Bylo jí jedno, že za to dostane pokutu.
Jednou dlouho nepřicházela a já se ji vydal hledat. Narazil jsem na průvodčího a ten mě odvedl do služebního kupé. V něm seděla Yvonne, dýmala cigaretu a popíjela panáka. Dokázala přesvědčit průvodčího, aby ji vzal do kupé, nechal ji kouřit, a ještě jí nalil.
Jednou jsme zase jeli pokřtít do Pardubic na závodiště dva koníky. Za odměnu nás vzali na jeho prohlídku, ale jediné, co Yvonne zajímalo, byl Taxisův příkop. A představte si, že když jsme k němu přišli, zkoumala ho tak důkladně, že do něj spadla.
O týden později mi telefonovala s tím, že ji pobolívá noha a že si při tom pádu asi vymkla kotník. Jela do nemocnice na Vinohrady a tam zjistili, že ho má zlomený. Doktor se jí ptal, jak se jí to stalo, a když mu odpověděla, že spadla do Taxisova příkopu, málem ji poslal na psychiatrii.
Yvonne Přenosilová kouřila cigarety i ve vlaku
Chtěla v té době ještě zpívat?
Nechtěla, a nechala se k tomu nutit. Přemluvit ji k vystoupení bylo martyrium. Účinkovala sice v několika muzikálech, ale před každým vystoupením trpěla až paralyzující trémou. Tahle rázná baba, která nešla pro silné slovo daleko, vypadala hodinu před každým vystoupením tak, že ji raní mrtvice. Prožívala muka.
Když jsme ale někam přijeli a zazpívala Sklípek, Boty proti lásce, Roň slzy a další hity, publikum bylo v transu. Milovala písničku Fešák, jedinou novou, kterou nazpívala po revoluci. Napsal ji pro ni Karel Kryl. Mimochodem, je o jejím manželovi Andreasi von Schuckmannovi.
Naopak bytostně neměla ráda píseň Mně se líbí Bob. Nemohla ji poslouchat ani zpívat. Tvrdila, že na jejím začátku moc mečí, nejde jí zpívat a vůbec se jí nelíbí.
Jaké měla koníčky?
Zajímala se o světovou populární hudbu a její znalosti byly fascinující. S Pavlem Bobkem měli kdysi v rádiu hudební pořad, později ho moderovala sama. Neměla ráda přípravu, a tak se obvykle jen podívala, který zpěvák nebo kapela měli ten den narozeniny nebo výročí úmrtí, a pak o nich dokázala hodinu povídat.
Také sledovala politickou situaci, a to nejenom v Česku, ale v celém světě. A ráda chodila na společenské akce. Milovala společnost.
Jestli se Yvonne Přenosilová prý něčeho bála, tak to byli hadi. Na jednom společném vystoupení byl i muž s hadem a Aleš Cibulka se se zpěvačkou vsadil, že si ho nedá kolem krku. Takhle to dopadlo
Kdy jste ji viděl naposledy?
Naposledy jsme spolu mluvili 2. července, v den jejích šestasedmdesátých narozenin. Napsal jsem jí esemesku a ona, protože nezvládala moderní techniku, mi jako vždy zavolala zpátky. Viděli jsme se loni, když jsem ji přemlouval, abychom udělali něco k jejím pětasedmdesátinám. To už ale nechtěla. Trápily ji bolesti zad a nechtělo se jí kvůli tomu vystupovat na veřejnosti. Přitom vypadala výborně.