Článek
Album Wait for Me jste natáčel ve svém domácím studiu. Můžeme si to představit tak, že jste většinu nahrávacího času strávil sám?
Ano, vyrostl jsem jako jedináček a brzy jsem zjistil, že jsem rád sám. Žiju sám a pracuji sám. Jistě, někdy rád trávím čas ve společnosti jiných lidí, ale nakonec vždy rád skončím sám ve svém studiu.
Řekl jste, že byste chtěl, aby lidé, kteří poslouchají vaše album, měli pocit, že se o ně někdo po celou dobu staral. Nahrával jste desku již s touto představou?
Někteří hudebníci nahrávají alba s tím, že chtějí, aby lidé věnovali pozornost jejich hudbě. Mně se líbila představa, že pozornost bude věnována posluchači. Protože, i když to není „cool“ říkat, sleduji moderní život a soucítím s tím, jak těžký může pro lidi být. Řada lidí dělá práci, kterou nemají rádi, a jsou v životní situaci, ve které nejsou šťastní. Když se mi podaří vytvořit něco, co lidem dá na hodinu pocit, že je o ně pečováno, myslím, že jsem svůj čas využil dobře.
Album se jmenuje Wait for Me, tedy Počkej na mne. Na koho se tím obracíte?
Na tom názvu se mi v podstatě líbilo, že vypadá pěkně v souladu s designem obalu. Chtěl jsem vytvořit skromnější a zranitelnější album. Požadavek obsažený v názvu v sobě má prvek zranitelnosti, dávalo mi to takto smysl.
Hudba na Wait for Me je také trochu smutná. Odkud ten smutek pochází?
Samozřejmě ze mě. Hlavně z faktu, že opravdu miluji smutnou emociální muziku. Miluji punk rock, disco, hiphop a všechny možné další druhy veselé hudby, ale v zásadě hudba, která pro mne nejvíc znamená, je tišší a emocionální.
Většina skladeb na nové desce je instrumentální. Jak k nim vymýšlíte názvy?
U písní s textem mám sklon vybrat jako název nejfrekventovanější obrat. S instrumentálními písněmi je to těžší. Někdy ho vymyslím bezděky, občas na základě oblíbené literatury nebo poezie. Může se to týkat i obrazu, který se mi líbí. Ale převážně se prostě snažím vymyslet něco, co sedí k hudbě.
Americký filmový režisér David Lynch vytvořil videoklip k vaší písni Shot in The Back of The Head. Neplánujete opačnou spolupráci, kdy byste vy vytvořil hudbu k jeho filmu?
To bych strašně rád. Je to pro mě hrdina, jsem jeho velký fanoušek. Udělal bych víceméně cokoli, o co by mě požádal. Když mě požádá, abych přišel a vyčistil mu kuchyň, rád to udělám.
Vaší tvorbou dlouhodobě proplouvá komiksová postavička Little Idiot, po kterém jste pojmenoval svůj vlastní label. Jaká je jeho historie?
Asi před dvaceti lety jsem pracoval v obchodu s deskami. Vše, co opustilo ten obchod, na sobě mělo obrázek. Tam jsem začal malovat Little Idiota. Když jsem později začal rozdávat autogramy, snažil jsem se lidem něco nakreslit. Opět to byl on. Pohyboval se v mé blízkosti od začátku. A měl jsem pocit, že pro tohle zranitelné album bude vhodnější nahrávání doma a vlastní umělecká tvorba než velké focení obalu a nákladné videoklipy. Proto se Little Idiot dostal do čela mého labelu.
Prý posloucháte hodně ambientní hudby, ale často nevíte, kdo je jejím autorem. Nebylo by vám líto, kdyby lidé, kteří vás poslouchají, nevěděli, že je to vaše hudba?
Já jsem polichocen a poctěn, když kdokoli vynaloží usilí a poslechne si to, co jsem vytvořil. Nestarám se příliš o to, jestli lidé vědí, že jsem to já. Je mi jedno, zda mou hudbu slyší v rádiu, stáhnou si ji nebo si koupí desku. Je pocta, když mezi vší muzikou na světě poslouchají tu moji.
Nedávno jste v New Yorku renovoval dům a později byt ve stylu art deco. Pokaždé jste je ale nekonec prodal. Je architektura a bytový design vaše hobby?
Vyrůstal jsem v Connecticutu ve velmi chudých podmínkách, a tak jsem vždy snil o tom, že budu mít krásný dům. Nyní mě hodně baví věnovat se architektuře a renovovat. Nedělám to pro peníze, ale pro to, že se mi to zdá fascinujcí. Tvoříte něco, co ovlivňuje všechn