Článek
Co to tentokrát obratný a zkušený autor na diváky zkouší? Základní tezi, že ve dvou věcech jsou Češi skutečně dobří - v pití alkoholu a v dabingu, rozmělnil a rozvařil v exhibicionistických etudách do guláše vyhlášené české všehochuti, kterou ovšem s pootevřením dvířek do Evropy přebije každá obyčejná rakouská „gulaschsuppe“.
Temně hučí Niagara
Možná si chtěl Zelenka dokázat, že o sexu dokáže psát stejně otevřeně jako Patrick Marber v Na dotek. Namíchal do svého ve výsledku kulinářsky mdlého nepodarku přismahlou zásmažku zahušťující upovídaně a bez cíle důsledky hurá privatizace, zbabraného podnikání po česku, to vše s ingrediencemi podvodů, lží, promiskuity, homosexuality nebo sběratelství pornokazet.
A hlavně prostřednictvím podivného panoptika obskurních postaviček kolem jednoho dabingového studia pronáší strašlivě laciné floskule a politické výkřiky o usouženosti naší přítomnosti ovládané tloustnoucími politiky a jejich loutkovodiči, kteří ale vyčítají nám, jak jsme si prožrali vlastní budoucnost. Dabing Street jim dává paradoxně za pravdu. Duní přežvýkanými pravdami o politickém bezčasí a bezmoci.
Copak to ožralé, společensky, profesně, citově a morálně vratké společenství zastoupené na scéně Martinem Myšičkou, Václavem Neužilem, Klárou Melíškovou, Janou Holcovou a Ladou Jelínkovou zastupuje nějaký, byť třeba jen vzdáleně modelový vzorek české společnosti?
Jediné světélko poctivosti, ale bezradně tápavých osobních zásad zastoupených Hynkem Čermákem, tíhu hnusu neunese, a proto nakonec vraždí jiné i sebe? Je třeba dodat, že všichni hrají jako z partesu, leč marné lásky snaha.
S obzorem telenovel
Zelenkův příběh není ani vtipný, ani ironický, ani absurdní. Je tentokrát opravdu sestaven šikovně tak, aby se o něm možná snobsky diskutovalo v mudrlantských kruzích. Dotýká se všeho, a proto ničeho. Jeho kritika je unylá a duchaprázdná, dialogy duní povrchností.
Nic v Dabing Street není o skutečném lidském trápení, nouzi a utrpení, ale jen o živoření bez ducha. Žalostně se to všechno blíží k pseudoodvážnému současnému kýči. Tak trochu ve stylu zplesnivělé coolnes a ke všemu hodně nakažené jadrnějšími telenovelami. S velice podobným sdělovacím obzorem. Po vyzrálých a jiskrných odrůdách na Ostravaru minulý týden jen stoličně přeslazený pražský výběr.
Dejvické divadlo Praha - Petr Zelenka: Dabing Street. Režie Petr Zelenka, dramaturgie Karel František Tománek, scéna Nikola Tempír, kostýmy Marek Doubrava. Světové premiéry 1. a 3. prosince 2012 v Dejvickém divadle Praha.