Článek
Většina českých kapel touží nahrát album v Británii nebo Americe. Vy jste se ale rozhodli pro natáčení v Číně. Proč?
Na začátku byl nápad pojmenovat novou desku Made in China. A teprve potom mě také napadlo v Číně celé to album i natočit, ať je to Made in China se vším všudy. Nápad jsme rozvinuli a přes server Startovač na něj sehnali i nějaké peníze.
Čeho jste se obávali nejvíc?
Jednu dobu jsme byli velmi skeptičtí vůči studiím v Číně. Říkali jsme si, že když už je to celé tak daleko, nahrajeme to s tím blbým bakelitovým zvukem a bude to také reflexe té země. Naštěstí jsme tu myšlenku brzy opustili a vyhledali jsme absolutně nejlepší studio v Číně s tím, že jsme věřili, že by mohlo být tak kvalitní jako průměrné studio v Evropě. Naštěstí to tak bylo.
Na kolik vás to celé přišlo?
Na Startovači jsme vybrali zhruba 580 tisíc korun. Zdá se to být dost, ale momentálně jsme už zase v minusu. Něco stály letenky, něco DPH, studio stálo osmadvacet tisíc korun na den, zaplatili jsme výrobu nosičů, mezi kterými jsou kromě cédéček, vinylů a USB také kazety pro ty, kteří ještě mají přehrávač v autě. Když to všechno sečtu, dostanu se mezi šest set a sedm set tisíc.
Odletěli jste do Číny stoprocentně připraveni?
Snažili jsme se být maximálně nachystaní, abychom tam desku jenom nahráli. Všechno je na ní živě, žádný sampl a žádný umělý zvuk. Potkal nás ale problém, který ovlivnil celkový zvuk alba. S tříapůlměsíčním předstihem jsme do Číny lodí poslali naši nástrojovou aparaturu. Nástroje jsme si vezli, ale komba a věci potřebné do studia jsme poslali lodí. Zásilka ale nedorazila včas, takže jsme si museli všechny věci vypůjčit v Pekingu. Teprve když jsme z Číny odlétali zpět, dovalila se z celnice první obrovská bedna. Potom jsme zase na naši aparaturu čekali dva měsíce, než ji letadlem dopravili zpátky.
Na předešlé desce Takže dobrý z roku 2010 jste zpíval o druhé polovině života. Je to téma i pro novinku?
Nikdy si předem neurčuju, o čem deska bude, nevymýšlím koncept. Mé písničky vznikají tak, že se dostaví nápad, který pak dokončím. Představím si například dvě děti ve školní jídelně a vznikne skladba o nevinnosti, která se na albu jmenuje Perfektní cíl. Je mi padesát let a udělal jsem ve svém životě moře chyb. Udělal jsem i řadu dobrých věcí, ale vím jistě, že už nikdy nebudu v tom věku, kdy se k tomu bude vázat nevinnost.
O čem je písnička Začátek a konec?
O tom, že dětství je velmi podobné stáří. Spojuje je řada věcí, od pomalejšího myšlení po určitý druh bezmocnosti a závislosti na někom cizím. Další rovinou té písničky je, že někomu může život připadat příliš pomalý a jinému zase příliš rychlý. Měl jsem ve Valašském Meziříčí souseda, kterému bylo čtyřiadevadesát let. Jmenoval se pan Buček a já se ho jednou zeptal, jaké to je, být tak starý. On se na mě podíval a řekl: Pane Fialo, už je to moc dlouhé. Vzpomínám si, jak mě to tenkrát strašně vykolejilo. Žil jsem v domnění, že jsem nesmrtelný, a vůbec jsem nepřemýšlel o tom, že by můj život měl jednou skončit. Dnes už si samozřejmě uvědomuju, že i já se blížím konci.
O dětství je tedy i skladba Rodné lány?
Přesně tak. Zpívám v ní o tom, jaká jsou dnes místa, kde jsem vyrůstal. Zpívá v ní i čínský dívčí sbor – v čínštině to, co my v češtině.
Ve skladbě Nepropustný zdi je na začátku piano. To není pro Mňágu a Žďorp zrovna typický nástroj...
Takových písniček máme mraky. Nakonec ale to piano vždycky vyměníme za kytaru. Klavírní groovy nahrávám totiž ve studiu já a tím pádem působí strašně amatérsky. Po nějaké době nás začnou štvát a začneme je nahrazovat kytarovými. Tentokrát jsme se ale všichni shodli na tom, že je to taková blbost, že tam prostě musí zůstat tak, jak má být. Je to řepácká písnička a my se při jejím natáčení řídili heslem Neber to tak vážně.
Co pro vás vlastně znamená slovní spojení made in China?
To, že jsem v mnoha ohledech závislý na věcech, které jsou vyrobené v daleké zemi. Obávám se, že mnohé z nich by evropští lidé za své horentní platy nedokázali vyrobit bez toho, aby se při tom nehroutili. Asiati, jak jsme poznali, jsou velice životaschopní a přirození v tom, že pokrývají své základní životní potřeby. Zároveň tam žije několik miliónů extrémně bohatých lidí. Jeden tamní miliardář nás pozval do miliardářského klubu. Seděli jsme u obrovského stolu, za každým z nás byli dva číšníci a my si připadali jako blázni. Do toho nám ten miliardář řekl, že mít v Číně deset miliard eur je tak akorát. To už nám hlava nebrala. Tím spíš, že v Číně žije obrovská vlna těch extrémně chudých. Moc jsme se s nimi ale nesetkávali, protože jsme se pohybovali ve velkých městech, která jsou díky komunismu od takových lidí vyčištěná.
Chtěli byste se do Číny ještě někdy vrátit?
Makáme na tom. Odehráli jsme tam i několik koncertů a příští rok bychom v tom chtěli pokračovat. Čína je země, která – upřímně řečeno – není až tak zvědavá na Mňágu a Žďorp. Je ale strašně zvědavá na cokoli z Evropy. Díky technologiím mají Číňané rychlý přístup ke všemu. Osobní kontakt je pro ně ale pořád ještě vzácný.
Může se Vám hodit na službě Zboží.cz: