Článek
Hospoda omšelá a oprýskaná neméně než kostel a pár domů. Zapomenuté místo, kam za pár měsíců přestane jezdit i autobus. Ostatně už teď nepřiváží o mnoho víc než pár bas piva pro sedm chlapů, kteří za něj těžko kdy zaplatí něčím jiným než zátkami z lahví, které vypili. Kromě nich tu žije už jen syn jednoho a žena druhého z nich.
Ještě porazit Kanadu
Kdo ví, proč těch devět odsud dávno - jako ostatní - neuteklo. Snad že pořád ještě věří: Karel problematickému vlastnictví hospody, na kterou se chystá exekutor. Jeho žena Zdena lásce autobusáka Milana, který ale věří, že tuhle mizernou linku vymění za trasu k moři. Pavel by chtěl věřit, že "volno", které dostal v práci, je jen zdravotní a Pepík s Karlem hokejovým obrazům, které vidí Bohouš na dně flašky s ředidlem, z níž si přihne, kdykoliv není na rum - což není prakticky nikdy.
Kdesi daleko se totiž právě hraje mistrovství světa v ledním hokeji a všechny více či méně ztracené iluze dostávají v hospodě před televizní obrazovkou konkrétnější a nadějnější obrysy. Zápas od zápasu to vypadá na splnění nejsmělejších snů a jestli porazíme ještě Kanadu, budeme mistři! My všichni, kteří pod červeno-modro-bílou vlajku patříme. Musíme si jen pořádně fandit.
Jiskřivé nápady
Zdá se to opravdu tak snadné: stačí mít téma a smysl pro humor, napsat nosný příběh, najít pár dobrých herců a spolupracovníků (včetně producentů, aby bylo za co točit). Přesně takhle se to scenáristům Marku Najbrtovi, Benjaminu Tučkovi a Robertu Geislerovi podařilo. První z nich se pak posadil na režisérskou židli a chytrá komedie je na světě.
Jiskří nápady, nad nimiž se ve smíchu místy až tají dech. Je drsná v pojmenování mnohého, co si člověk sám o sobě i svých bližních jen nerad připouští, má odvahu "zahrávat" si s věcmi, pro leckoho možná posvátnými: vlastenčení odliší od vlastenectví, nebojí se rasismu, tělesného postižení, nezaměstnanosti ani minulosti.
Nikoho přitom neuráží, nikomu se nevysmívá. Ale zasměje se mýtům a s naprostou samozřejmostí vpustí do nejtvrdší reality kousek nadpřirozena. A pod tím smíchem je dovoleno, nikoliv nařízeno vidět víc a přemýšlet. O odkazech oné minulosti, ale hlavně o tom, jací jsme dnes a na tomto místě, byť nemusí být nutně tak ztracené.
Invalidní vozík i milosrdnost lží
Mistři pojmenovávají rysy současného života aniž by klouzali jen po povrchu jevů, jež vidíme denně kolem sebe. Mají hloubku, do které se lze spustit a pak vynořit s pocitem jisté očisty, kterou poskytuje - jak známo zdravý - smích. Vidět a vnímat vážné věci, ale nebrat sebe ani život tak tragicky vážně, to je asi hlavní dojem, který si lze z Mistrů (kromě zábavy) odnést. A trochu lítosti, že se zázemí a osudům jednotlivých postav tvůrci nevěnovali přece jen o něco podrobněji a víc.
Vhodná volba herců
Velmi šťastnou ruku měl Marek Najbrt při výběru herců. S výjimkou skvělého Jiřího Ornesta a Jana Budaře, který se "mezitím" proslavil, zvolil tváře širší veřejnosti neznámé, ale nehledal přitom na ulici, nýbrž v divadlech.
Díky tomu našel nejen skvělé typy, ale navíc výborné herce, kterým uvěříte prostě všechno: Leoši Nohovi Karlovo zoufalství marné touhy po prosperující hospodě, Kláře Melíškové Zdenin ženský úděl i naději, kterou v sobě (ve všech smyslech toho slova) chová, Cyrilu Drozdovi Jardův invalidní vozík i milosrdnost lží synovi, Janu Budařovi možná i Bohoušovy vize.
Tak by bylo možné pokračovat od jednoho k devátému včetně holandského herce Willa Spora, který se výborně zhostil role odsunutého Němce Ziegeho. A ještě si nejspíš řeknete, že tyhle týpky znáte také. Což je stejnou měrou zásluha textu, těch, kdo ho na plátně tlumočí, i režie - u debutanta v oboru celovečerní tvorby až překvapivě zralé. Rovněž debutující kameraman Miloslav Holman pracoval s citem pro zdůraznění prostředí i charakterů postav a v souznění s hudbou Petra Marka dotváří působivou atmosféru a rytmus celého filmu, k jehož přednostem se řadí i sympaticky uměřená délka 83 minut, z nichž ani jedna není navíc a zbytečná.
Mistři, ČR 2004, režie: Marek Najbrt, scénář: Marek Najbrt, Benjamin Tuček a Robert Geisler, kamera: Miloslav Holman, hudba: Petr Marek, hrají: Jan Budař, Jiří Ornest, Klára Melíšková, Leoš Noha, Tomáš Matonoha, Cyril Drozda, Jan Řehák, Josef Polášek, Will Spoor.