Článek
Vyšlo o vás již několik knih. Čím vás Petr Čermák přesvědčil o tom, že taková kniha má smysl?
On mě ani moc nepřesvědčoval. Před asi dvěma lety za mnou přišel s nápadem, že o mně chce napsat knihu. Já mu zdvořile poděkoval a řekl jsem mu, že těch knih už je dost a že to stačilo. On mi ale odpověděl, že by na to chtěl jít jinak, třeba že by si povídal s jinými lidmi o mně.
Řekl jsem mu, že je to dobrý nápad, protože pokud si bude povídat s jinými lidmi o mně a já se o sobě něco dozvím, byť by to třeba nebylo příjemné, uvítal bych to. Potom jsem o něm dva roky neslyšel a myslel jsem si, že to celé zhaslo. Jednou mi ale dal rukopis, který mě překvapil a dojal. Přečetl jsem si v něm názory na sebe od lidí, kterých si nesmírně vážím, i od takzvaných obyčejných lidí, kteří odpovídali na otázky a rozpovídali se o mně.
Mimochodem, fascinovala mě odpověď jednoho člověka, kterého Petr Čermák oslovil kdesi na schodech u katedrály. Zeptal se ho, jestli zná pana Donutila, a on mu odpověděl: „Neznám, dělám do hudby.“
Je to vlastně jediná negativní odpověď v celé knize.
Neobával jste se toho, že jich tam bude víc?
Neobával, s tím rizikem jsem do toho šel. Už na začátku jsem Petru Čermákovi řekl, že je mi jedno, co o mně sesbírá. Z některých otázek, které kladl, je patrné, že chtěl, aby se o mně někdo vyjádřil kriticky. Odpovědi ale byly takové, jaké byly.
Křest knihy. Zleva Petr Čermák, Miroslav Donutil a Karel Vágner.
Připomněla vám kniha některé okamžiky z vašeho života, na které jste už zapomněl?
Některé odpovědi mi připomněly dávnou a opravdu skoro zapomenutou minulost. O to to bylo hezčí. A jsou tam některé odpovědi, které mě překvapily. Třeba to, jak o mně smýšlí Milka Vášáryová. Povídala o mně tak krásně, že mě to doslova šokovalo.
Dojala mě i věta Antonína Panenky, autora fenomenálního gólu z penalty na mistrovství Evropy v kopané v Bělehradě v roce 1976, který řekl:„ Kdybych uměl hrát fotbal, jako umí Mirek vyprávět a hrát divadlo, byl bych nejenom mistrem Evropy, ale i mistrem světa.“
Chybí vám v knize něčí názor?
Je samozřejmě spousta lidí, jejichž názor na sebe bych rád znal. Výběr jsem ale nechal na Petru Čermákovi. Navíc mi řekl, že někteří mu sdělili, že mi svůj názor raději řeknou osobně. Potom mě třeba při natáčení objali a řekli mi, že je mezi námi všechno krásné a v pohodě, ale že to nechtějí veřejně ventilovat.
Je kniha Pan Herec Miroslav Donutil váš dobrý profil?
Myslím si, že ano, protože se v ní čtenář dozví to, co by se dozvědět měl, a někdy i to, co by se dozvědět neměl. Je to výpověď mnoha kvalitních lidí o mé osobě a z tohoto pohledu je to důležitá věc. Mě osobně velmi potěšila a v sérii knih o mně má pro mě výsadní postavení.
Přitakáte ještě někdy na vznik další knihy o vás?
V tuto chvíli musím říct, že bych nejraději nepřitakával na žádnou další knihu. Vím ale, že máme domluveno, pakliže se toho dožiju ve zdraví, že po Padesáti uzlících na provázku života a Šedesáti uzlících na provázku života vyjde za dva tři roky i kniha Sedmdesát uzlíků na provázku života. Kdysi jsem se k tomu zavázal a slíbil jsem, že vždy po deseti letech shrnu to, co shrnout mám. Tomu slibu vyhovím.
Může se vám hodit na službě Zboží.cz: