Miroslav Donutil hraje v seriálu se synem a snachou: Před kamerou jsme se všichni potkali poprvé

Původně se seriál měl jmenovat Za domem v lese, nakonec to budou Záhadné případy. Proč se změnil název?

Za domem v lese to nazval scenárista Štefan Titka a pak se po velkých poradách v týmech, o kterých já nemám ani tušení, dospělo k názvu Záhadné případy. Tak mi to bylo zdůvodněno, aby divák měl jistotu, že to neskončí prvním příběhem Za domem v lese, ale bude se pokračovat.

Jak se vám hrála postava člověka, který vidí víc než ostatní?

Je to postava psychotronika, člověka s trochu nadpřirozenými schopnostmi, který se dokáže vcítit do lidí až tak hluboko, že vidí to, co ostatní nevidí. Je to velmi vzácná příležitost zahrát si někoho takového a já jsem si toho nesmírně vážil.

O to víc, že na seriálu se mnou mohla spolupracovat i moje snacha Sára a můj syn Martin. To bylo krásné, protože se nestává každý den, že byste se potkali v práci, když na setkávání mimo ni je tak málo času. Byla to práce krásná, náročná a já se moc těším na reakci diváků. Pevně věřím, že se jim to líbit bude.

Se synem Martinem a jeho ženou Sárou jste hrál společně poprvé?

S nimi dvěma ano. S Martinem už jsme se před kamerou potkali několikrát, na divadle taky. Se Sárou se potkávám na divadelních prknech krátce, ale před kamerou jsme se všichni tři potkali poprvé.

Právě natáčíte třídílný politický thriller Moloch o současném světě intrik vysoké politiky a tajných služeb ve střední Evropě. Zde hrajete českého prezidenta. Jakého?

Hraju prezidenta republiky, ani jednoho z těch, které znáte, ale indiferentního prezidenta, který má za sebou takových případů a takových záležitostí, že čtyři prezidenti by to nedali dohromady. To je taková ústřední dějová linka.

Ovšem hlavními představiteli jsou investigativní novinář a online vyšetřovatelka, kteří vyšetřují, respektive sledují všechno týkající se prezidenta, jeho okolí a jeho případů. Pro mě je to krásná možnost zahrát si prezidenta a pro diváky bude krásná možnost sledovat všechno kolem.

Po republice jezdíte s pořadem Na kus řeči. Máte pro lidi vždycky něco nového?

To ne. Mám stabilní scénář, který jsem si vypracoval od A až po písmeno Z a je o Národním divadle.

Z devadesáti procent o mých kolezích, se kterými jsem měl tu čest se v něm setkat, o těch, kteří tam byli přede mnou, i o těch, kteří mou dráhu v Národním divadle provázeli. Například Karel Gott, Věra Chytilová a tak dále. Jsou to vlastně vzpomínky na moje angažmá v Národním divadle a na ty, kteří v něm působili a působí.