Článek
Měla jste schůzky se všemi muži, kteří se vám nabídli?
Tamara Archlebová: Zdaleka ne, velmi pečlivě jsem vybírala, s kým se sejdu, třídila jsem nabídky a s několika z nich, skutečně jen s úzkým výběrem, jsem se v průběhu zhruba tří let sešla a s některými i zažila to, co ukazuje film. Dotklo se mě ale, když jsem se z tisku „dozvěděla“, že jsem měla sexuální styk s 200 mladíky. Mám děti a vnoučata...
Natáčely jste tedy film z větší části až jako rekonstrukci toho, co se stalo, nebo je v něm všechno autentické ve smyslu tady a teď?
Zuzana Piussiová: Někteří z aktérů jsou reální muži, kteří se přihlásili a s nimiž se Tamara sešla. Jsou sice neherci, ale zahráli nám před kamerou situace, které jsme jim předepsaly ve scénáři. A jeden z nich je dokonce herec.
Z plátna je ale slyšet, jak se režisérka ptá muže, zda může vstoupit a točit, a on souhlasí. Přinejmenším některé situace jsou tedy zjevně natáčené ve chvíli, kdy se staly. Jak jste se při natáčení nejen sexuálních, ale chováním mužů leckdy drsných scén cítily?
Tamara Archlebová: Celou dobu jsem se cítila velmi dobře, odmalička jsem chtěla hrát a tohle byla příležitost. Ostatně řada těch věcí se ve skutečnosti úplně přesně takhle nestala, něco jsme přetáčely a upravovaly, ty zkušenosti byly spíš lepší, než jak je ukazuje film.
Zuzana Piussiová: Myslím, že jsme se především dobře bavily.
Tamara je ve filmu velmi otevřená, což nemuselo být vždy jednoduché.
Zuzana Piussiová: Kdyby nechtěla dát do filmu všechny své pocity, nemělo by vůbec cenu to točit. A přiznám, že to byl někdy i boj. Neumím být diplomat, a i když mám slabý hlas, leckdy jsem na ni „křičela“ o to intenzivněji.
Nebylo nebezpečné navazovat s naprosto cizími muži intimní vztahy a ještě k tomu ve vlastním bytě? Mohli vám i ublížit.
Tamara Archlebová: Nebála jsem se, byl to přece můj nápad, dát si takový inzerát, takže jsem si to promyslela předem. A i když to ve filmu může tak vypadat, nepouštěla jsem je do svého bytu napoprvé. Nejdřív jsem je trochu poznala. Navíc si o sobě myslím, že mám dobrou intuici na lidi.
Našla jste mezi nimi partnera?
Zuzana Piussiová: Partnera ne, ale několik velmi dobrých přátel na celý život. Můj současný partner ale z této skupiny není. Je mu 48 let a neseznámili jsme se na inzerát. Předtím jsem byla čtrnáct let po dvou rozvodech sama.
Z některých mužů jde ale opravdu strach ani ne tak pro přímou brutalitu jako proto, že jsou prostě příšerní. Jak jste se s tím vyrovnávala?
Tamara Archlebová: Někteří byli opravdu brutální blbci. Ale ty zkušenosti byly celkově většinou dobré, takže jsem na nikoho nezanevřela. Chtěly jsme i ostatním ženám ukázat, co všechno je může potkat, protože určitě nejsem jediná, která byla dlouho sama.
Jaký máte z hotového filmu pocit?
Zuzana Piussiová: Všechno se dá vždycky udělat ještě lépe, toho pocitu se nelze zbavit. Film vznikal před kamerou, chtěla jsem, aby byl autentický a dal najevo, že je třeba se naučit nejen stárnout, ale i být mladý. Těším se na to, že za dvacet let budu vědět, proč jsem ten film natočila.
Autorky Babičky
Tamara Archlebová (55) vystudovala maďarské gymnázium a dějiny umění na Filozofické fakultě UK. Pracovala jako redaktorka ve výtvarných a kulturních časopisech a jako překladatelka z maďarštiny a slovenštiny. Vydala dvě básnické sbírky, chystá se vydat sbírku povídek. Oba bývalí manželé byli básníci. Má dvě děti a dvě vnoučata.
Zuzana Piussiová (38), na snímku vpravo, vystudovala režii na Filmové fakultě Vysoké školy múzických umění v Bratislavě, kde také natočila oceněné dokumenty Disk – Žatva a film Výmet. V roce 2007 absolvovala filmem Stoka – epilog o divadle, s nímž kdysi spolupracovala.
Tamara Archlebová: Celkem dobrý. Hlavně se mi líbí, jak Piussiová pracovala s kamerou a to, že je to upřímné, na nic si tam nehraji. Možná by to mohlo být i jakési poselství. Chci dodat odvahu lidem být sami sebou, žít svůj život, nepředstírat, že jsme dokonalí, nenechat se převálcovat ranami, které život asi každému přináší, a pokud to jde, mít radost ze života.