Článek
Před několika týdny přidala tříčlenná kapela další album. Jmenuje se Milé děti, je také monotematické, a na prahu září vyjde videoklip k titulní písni. Na otázky odpovídal zpěvák a kytarista Mirek Vlasák.
Předešlé album Kotlina přineslo příběhy novodobých československých dějin. Považujete již toto téma za uzavřené?
Písničky z Kotliny nás provázely na koncertech další čtyři roky a přinesly nám i řadu jiných zážitků. Dodnes nám například píší učitelé dějepisu, že je používají při výuce. Kontaktovala nás spousta příbuzných postav z našich písní, hráli jsme pro Zdenu Mašínovou, z Ameriky napsala Jana Kánská, dcera Milady Horákové. Spojil se s námi také prasynovec generála Josefa Bílého, který nás pozval na otvírání generálova rodného domu a my nakonec byli ti, kteří přestříhávali pásku.
Kotlina nás zavedla k setkáním a na místa, o nichž jsme předtím vůbec nesnili. Dodnes nás oslovují obce a spolky a chtějí po nás, abychom u nich při příležitosti nějaké významné akce odehráli koncert s tematikou Kotliny. Hráli jsme například v obci Boňov, kterou mohl potkat stejný osud jako Lidice. Ukrývali tam parašutisty a přišlo se na to. Tři obyvatelé se však nakonec dobrovolně přiznali, byli popraveni a tím zachránili vesnici před vypálením.
V Rešicích jsme zase hráli u příležitosti vzpomínky na parašutistu Adolfa Opálku, který se tam narodil. Bylo to magické, písničku Skočil jsem do tmy, která o něm pojednává, jsme hráli dvakrát, což na koncertech neděláme.
Skupina Epydemye vydala nové album Milé děti.
Nelákalo vás nahrát pokračování Kotliny s dalšími příběhy?
Nás tolik ne, ale někteří lidé nás k tomu vybízeli. Prasynovec generála Bílého si přál, abychom o jeho strýci napsali písničku. Mám ji hotovou, ale na nové desce by tematicky nezapadala do konceptu. Je možné, že ji někdy natočíme samostatně.
Hned po vydání Kotliny jsem také začal pracovat na písni o herečce Anně Letenské. Gestapo ji popravilo poté, co v roce 1942 natočila film Přijdu hned. Honza Přeslička zase rozpracoval téma bratří Mašínů. Písničky na album, které by mělo stejný nebo podobný koncept jako Kotlina, bychom tedy asi postupně dohromady dali. Je ale otázka, zda se k nějaké podobné desce ještě někdy dostaneme. Vždycky píšeme o tom, čím zrovna žijeme.
Máte od vydání Kotliny na scéně větší ohlas?
Reakce kritiky na album byly vesměs pozitivní. Vyvrcholilo to ziskem Ceny Anděl v kategorii Folk a country v roce 2016. Dostali jsme i nějaké další ceny, ale Anděl je nejvíc vidět. Není to ocenění, které kapele změní život. O tom by ostatně mohli vyprávět naši kamarádi Žamboši, kteří mají tři žánrové Ceny Anděl. Je ale příjemné takovou cenu získat, protože mezi lidmi má dobré jméno.
Pořád se nicméně považujeme za nezávislou skupinu. Děláme si sami management, koncertů máme víc než v minulosti, dostáváme za ně více peněz, můžeme si dovolit mít vlastního zvukaře i hrát se skvělými muzikanty, kteří jsou našimi hosty. Vnímám to jako obrovský posun, o kterém jsme dřív jen mohli snít.
Ale nejspíš na to neměl zisk Anděla zásadnější vliv. V kapele spíše razíme styl neustálého objíždění republiky. Dříve všude tam, kde o nás měli zájem, teď už si kvůli rodinám musíme vybírat. Možná tedy jen sklízíme ovoce téhle naší filozofie, že bezprostřední kontakt s fanoušky je víc než skvěle promyšlené promo.
Koncerty Epydemye jsou plné energie.
Album Milé děti přináší tematiku vztahu rodičů k dětem, stejně tak vztahů mezi lidmi. Jak se zrodilo?
Samotný termín Milé děti jsme vymysleli bezprostředně po vydání Kotliny. Ne jako název desky, jen nám obecně připadl zajímavý. Stejnojmenná písnička vznikla až tehdy, když jsme začali uvažovat o tom, že by se další deska mohla vyvíjet tímhle směrem a mohla by se jmenovat Milé děti. Dokonce každý přinesl píseň s tímto názvem, ale asi by to působilo na desce divně, takže jsme jednu z nich přejmenovali.
Původně to vypadalo, že se album bude věnovat pouze vztahu rodičů a dětí. Později jsme to malinko rozšířili. Vztah rodič a dítě zůstal, přibyly lásky, pády, průšvihy, životní zmoudření a samozřejmě příchod dětí, který obrací životy naruby.
Co pro vás tohle album vlastně znamená?
Je to jakýsi vzkaz v láhvi, který jsme hodili do moře a čekáme, až si ho děti za pár let vyzvednou a poslechnou si písničky o našem životě, vztahu k nim, možná i životní rady. Závěrečné Černý les a Rajský plyn jsou totiž o tom, abychom se v každé době dokázali vyvarovat nebezpečí, která na nás všude číhají. Ať už je to třeba nebezpečí totality, manipulace nebo konzumace nepravdivých informací.
Epydemye při křtu alba.
Kolik dětí v kapele máte?
Čtyři. Dva kluky jsme přivedli na svět s mou ženou Lucií, jinak naší zpěvačkou a kontrabasistkou, dvě holky má zpěvák a kytarista Honza.
Psali jste písně pro ně?
Ano, některé jsem skládal s vědomím, že jsou přímo pro naše děti.
Posunuli jste se na albu i po hudební stránce?
Myslím si, že ano. Desku jsme opět natáčeli ve studiu u Dalibora Cidlinského, kde jsme byli minule velice spokojeni. Chtěli jsme nové album trochu odlišit od předešlého. Nakonec jsme to udělali tak, že jsme se při nahrávání dost věnovali barvám zvuků nástrojů.
Od kytaristy Pepy Štěpánka, který s námi velmi často hostuje a je nám velice blízký, jsme si kvůli tomu například půjčili barytonovou kytaru, on sám kompletně zaranžoval dvě písně. Posunul se i zvuk bicích, poprvé jsme využili baskytaru, takže se novinka ve srovnání s Kotlinou po zvukové stránce jistě trochu posunula.
Zůstala ale nadále folková…
Objevují se na ní místa, na kterých hranice folku překračuje. Naše fanouškovská základna nás nicméně vnímá jako trio složené ze dvou kytar a kontrabasu. Producent Dalibor Cidlinský věděl, že existují mantinely, ve kterých musí desku udržet. To se, myslím, znovu podařilo.
Může se vám hodit na Zboží.cz: