Článek
Znám vás léta jako velkého příznivce divadla, potkáváme se pravidelně na premiérách profesionálních divadel. Ale jaká je vaše zkušenost s amatérskou scénou?
Do divadla chodím opravdu velmi rád a příležitost, kterou k tomu nyní mám, beru jako velký dar, který mi přináší ministerská funkce. Ale amatérskému divadlu jsem se nikdy sám nevěnoval. V aktivním smyslu jsem člověk adivadelní. Mám velmi nízký talent. Divadlo jsem ve svém životě hrál jen jednou v prvním ročníku na gymnáziu.
Ale pocházím z Plzně a tam je velká tradice amatérského loutkového divadla. Jsem odchován plzeňskou Alfou a lidmi kolem ní. A nejde jen o loutky, v Plzni je bohatá amatérská scéna, kterou jsem v době, kdy jsem působil ve vedení Plzně (Martin Baxa byl v letech 2010–14 a 2018–22 primátorem města Plzně) velice živě vnímal. Vyrůstal jsem i na inscenacích plzeňské činohry, kde hrála velká generace plzeňských herců, jako je Monika Švábová nebo Pavel Pavlovský.
Jaké je vaše povědomí o Jiráskově Hronově?
Jsem na Jiráskově Hronově poprvé, ale mnoho o něm po léta slýchám. Je to významná událost. Řada mých kamarádů v Plzni, kteří se divadlu aktivně věnují, pokládají příležitost vyrazit na tento festival za vrchol roku. A už za tu chvíli, co jsem tady, se mi podařilo nasát atmosféru, o níž vždy mluvili. Z Jiráskova Hronova vzešla řada osobností českého divadla, i toho profesionálního. Ministerstvo kultury s hrdostí tento festival podporuje a přeji si, aby i letošní ročník zapsal Jiráskův Hronov nejen do českého, ale i mezinárodního divadelního kontextu.
Jakou pozici zaujímá podle vás české divadlo v evropském srovnání?
Myslím, že velmi dobrou. Svědčí o tom i vynikající mezinárodní divadelní přehlídky, jako je Divadlo Plzeň, Pražský divadelní festival německého jazyka, Janáček Brno, Divadelní svět Brno a další. Takže v tomto kontextu jsme na tom určitě dobře. Vedle toho ale pokládám za stejně důležité, že ministerstvo kultury podporuje a spolupořádá Jiráskův Hronov, nejen proto, že je to akce, která slaví letos už třiadevadesátý ročník, ale protože udržuje onen ekosystém, nesmírně živé podhoubí, ze kterého mohou třeba vzejít skvělí herci nebo režiséři, ale i kdyby ne, tak v lidech zůstává přirozená radost z toho, že sdílí svět prostřednictvím amatérského divadla.
Nacházíme se v nelehkých podmínkách, které vedou k řadě omezení. Jak může ministerstvo kultury v této situaci kultuře pomoci?
Letos jsme měli nejlepší rozpočet v historii ministerstva. Samozřejmě že i kulturu čekají v příštím roce určitá omezení, plynoucích z konsolidace veřejného rozpočtu, ale amatérské kultury by se to dotýkat nemělo. Už proto, že systém postupových přehlídek v jednotlivých oborech drží pohromadě a je unikátní, stejně jako systém podpory neprofesionálního umění, takže jakékoli jeho narušení by bylo trestuhodné.
Jsme na Jiráskově Hronově, proto se nelze nezeptat na váš vztah k Aloisi Jiráskovi?
Jako gymnaziální student jsem samozřejmě nějaké Jiráskovy věci četl k maturitě. Ale jako původně učitele dějepisu mě Jirásek zajímá ne jako autor sám o sobě, ale ještě více jeho „druhý život“, to jest jakým způsobem vnímáme historii prostřednictvím jeho děl a jak se leckdy s Jiráskovým pohledem na historii obtížně vyrovnáváme. Po roce 1989 máme stále tendenci hájit české baroko a říkat, že nebylo takové, jak ho Jirásek popisuje. Ale nechci tím Jiráskovi nasazovat psí hlavu, protože to byl autor, který ve své době zachytil historii svým pohledem, a naším úkolem je vnímat jeho díla v dobových souvislostech.
