Článek
Na sklonku loňského listopadu se na trhu objevila kolekce deseti cédéček s nahrávkami Miloslava Šimka a Luďka Soboty. Jmenuje se Komplet 1977–1983 a nabízí nejenom klasické scénky či povídky dvojice, ale také archivní objevy.
Zachycuje vývoj humoru Miloslava Šimka a jeho divadelní skupiny v letech 1977–1983, v němž došlo k postupnému přerodu společné komické trojice s Petrem Nárožným ve dvojici Šimek–Sobota, která se v té době pokusila definovat své osobité autorské a interpretační partnerství.
Účinkovala nejen v pražském divadle Semafor, ale objevovala se i v různých televizních pořadech a na gramofonových deskách. Odtud také pocházejí záznamy použité na kompletu.
Spojil je novinář
„Když jsem byl v liberecké Ypsilonce, přijel dělat Karel Hvížďala rozhovor s naším šéfem Janem Schmidem. Jenže ho nemohl najít, a když potkal na chodbě mě, navrhl, že ho udělá se mnou. Šli jsme tedy do Radničního sklípku a on se mě mezi řečí zeptal, jestli znám Šimka a Grossmanna. Zahlédl jsem je v televizi, ale nadšený jsem z nich zrovna nebyl, řekl jsem upřímně. Když jsem ho později navštívil u něj doma, pustil mi na desce jejich povídky a třeba Moje jízda tramvají se mi líbila,“ vzpomíná Sobota na prapočátky svého uměleckého spojení se Šimkem.
Luděk Sobota (vlevo) a Miloslav Šimek v osmdesátých letech.
„Pak ho napadlo, jestli bych se nechtěl jít na Šimka podívat do Semaforu. Tehdy už vystupoval sám. Tak jsme šli a v šatně jsme poprosili Šimka, aby nám sehnal lístky. Slávek říkal, že mě zná z Ypsilonky, a ať se za ním po představení zastavím. Když jsem pak přišel, položil mi dvě otázky: jestli také píšu a jestli hraju tenis. Na obě jsem odpověděl kladně a on mi nabídl angažmá,“ pokračoval ve vyprávění.
Denně spolu
Lukáš Sýkora, jeden z kompilátorů vydaného kompletu, řekl: „Divadelní éru Šimka a Soboty z tohoto období jsem měl poměrně zmapovanou již předtím, ale dost mě překvapil rozsah jejich prací pro televizi, kde se podařilo najít opravdové unikáty. Trošku složitější byla práce na divadelním představení Celaskon a Cyankáli. Jde o poslední hru trojice Šimek–Sobota–Nárožný a završuje jejich snahu vymanit se z původního konceptu pásma písniček a scének a posunout se k celistvějšímu divadelnímu útvaru.“
K tomu, zda se podařilo při sestavení kolekce nalézt i nějakou raritu, uvedl Jan Richter, vůdčí osobnost v týmu tvůrců výběru: „Na kompletu by se jich našlo víc. Asi nejvíc mě zaujal dochovaný záznam vystoupení Luďka Soboty na Děčínské kotvě z roku 1980 včetně písničky Běžec dlouhých tratí, kterou tam vtipně zazpíval. Za zmínku také stojí setkání Šimka se Sobotou na jazzovém parníku v pořadu Výlet pro dva.“
O spolupráci s Šimkem Sobota řekl: „Navštěvovali jsme se skoro denně, protože jsme museli psát. Buď jsem jezdil já k němu, nebo on k nám. Často nás během psaní přepadlo spaní, takže jsme zatáhli záclony a na chvilku jsme si zdřímli. Pak nám Slávkova žena udělala oběd, šli jsme si zahrát tenis a jeli jsme do divadla. Kromě psaní jsme hráli třicetkrát do měsíce a já jsem ještě točil filmy. Bylo to dost vyčerpávající.“
Výsledkem jejich společného úsilí a smyslu pro humor jsou ale scénky a představení, které bytostně pobaví.
Může se vám hodit na Seznamu: