Článek
Je pro vás léto jako pro jednoho z nejúspěšnějších českých houslistů časem nicnedělání, nebo naopak vypjatého koncertování?
Tak i tak. Celý červenec byl pracovní víc než dost, odpočinek si dám až během srpna. V první půli prázdnin jsem pro Supraphon dotočil nové cédéčko s klavíristou Petrem Jiříkovským, na kterém jsou virtuózní dílka Nicola Paganiniho. Nechybí výběr z Capriccií, Rej čarodějnic, Moto Perpetuo nebo I Palpiti. Klavírní doprovod ke Capricciím je připsán Robertem Schumannem.
Během července jsem měl i dost veřejného hraní, třeba s Hradišťanem na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou, recitál na Salcburském festivalu, zahájení na festivalech v Českém Krumlově a Janáčkových Luhačovicích, koncerty v Kladrubech, pro účastníky speciální olympiády v Českých Budějovicích, další koncerty v Bechyni, v Prachaticích a dva v Německu. V srpnu mě čeká až po dovolené hostování na Šlesvicko-holštýnském festivalu.
Na slavném Salcburském festivalu jste byl poprvé. Je to pro vás mezník v kariéře?
Určitě. Zahrát si na tak prestižním festivalu přímo v salcburském Mozarteu byla pro mě velká čest. Snad pro každého muzikanta je to splnění velkého snu. Jestli mám říct, čím pro mě bylo zajímavé, tak zkrátka vším. Jelikož je Rok české hudby, hrál jsem tam především Martinů, Janáčka, Smetanu a Dvořáka, ale taky Heifetzovu úpravu Gershwinovy Porgy a Bess a Velké tango Astora Piazzolly. A nakonec dva přídavky.
Očekával jsem, že přijde velmi strojené, erudované a vážné publikum. Erudované jistě bylo, ale zároveň fantastické a bezprostřední. Měl jsem vyprodáno asi z osmdesáti procent, a to je na debut velký úspěch. Bravo na mě v sále zakřičeli už po první skladbě, na konci mi zatleskali ve stoje.
Chcete říct, že se odvázali?
Naprosto. Vystoupení jsem pojal stejně, jako jsem zvyklý u nás, to znamená i s mluveným slovem. Omluvil jsem se, že německy neumím, ale bylo vidět, že tohle publikum angličtině rozumělo. V Rakousku to zas taková samozřejmost není.
Po koncertě jsem měl autogramiádu. Přišlo překvapivě hodně lidí a kupovali si i moje poslední dvě cédéčka. Řekli mi, že není úplně běžné, aby publikum v Salcburku bylo k debutantovi tak otevřené a vstávalo. Možná se mu líbila i moje image...
Jak bude vypadat srpnové nicnedělání? Nebudete cvičit?
Určitě ne, užiju si houslí za sezónu dost a dost. Když vysadit, tak na tu chvíli úplně. Vloni jsem měl dva měsíce volno, z čehož jsem měsíc na housle ani nesáhl a bylo to moc dobře. Prsty nijak neutrpěly, naopak spolu se šlachami a hlavou pěkně zrelaxovaly. Člověk si někdy potřebuje mozek úplně vyčistit, za tuhle sezónu mám za sebou přes sto koncertů.
A kam se chystám? Autem vyrazíme s přáteli přes Dánsko do Švédska, moc mě láká tamní příroda, jezera. Ve Skandinávii jsem dosud znal jen letiště. Původně jsem chtěl až na Island, ale to je přece jen o dost dál a času není tolik.
Neobáváte se, že při zmíněném množství koncertů za sezónu by vaše hraní mohlo takříkajíc utrpět nadprodukcí?
Snažím se dbát na to, aby nebylo "přešporclováno". To znamená, abych třeba v Praze nevystoupil víc než dvakrát do roka a v menších městech jednou. Byl bych první, komu by vadilo, že hraju hůř jen proto, že to s množstvím koncertů přeháním a nemám čas se na jednotlivá vystoupení pořádně soustředit, zrelaxovat, zajít si do kina, do parku nebo nacvičit nové skladby.
Kolik nástrojů používáte?
Dva. Italské housle od Carcassiho z roku 1749 a druhé od našeho nejlepšího houslaře Jana Špidlena staré tři roky.
Jak moc denně na housle cvičíte?
Průměrně tři až čtyři hodiny. U cvičení vždycky sedím, abych tolik nenamáhal záda, nohy, páteř. Stát u cvičení není zrovna moc zdravý sport.
Řada houslistů má velmi bolavá záda a musí cvičit i ve smyslu "fyzičky". Jak vy?
Zaplať pánbůh mi záda drží. Měl bych cvičit, ale hrozně mě to nebaví. Mám občas taková období, kdy chodím plavat. Dlouho to sice nevydržím, ale když je hůř, tak zase jdu. Ale pravidelně chodím na masáže, po prázdninách se zase chystám na rehabilitace. Zatím mám záda celkem v pořádku, ale uznávám, že se o jejich uvolňování musím pořád snažit.
Sport vás nebaví, máte jiné záliby?
Jistě, mám dvě velké. Potápění a chov akvarijních rybiček. To jsou jedny z mála zvířat, o která se dokáže postarat technika, když nejsem delší dobu doma. Mám tím na mysli filtry a automatická krmítka.
Když mluvíme o zálibách, tak se zeptám i na neřesti. Prozradíte nějakou?
Moc jich nemám a taky o nich nemusím až tak nutně mluvit, že... Nekouřím, drogy jsem nikdy nezkusil, ale sem tam mi chutná whisky a slivovice.
Už se vám přehoupla třicítka. Myslíte na to, že je čas založit rodinu?
Svatbu zatím určitě neplánuju, děti jsou otázka budoucnosti. Zatím jsem volný jako pták... Jednu milenku ale mám, jsou to housle.
Vaší manažerkou je už tři roky někdejší zpravodajka TV Nova Kateřina Kašparová. Jak vám to spolu klape?
Skvěle. Jsme i blízcí kamarádi, a když je potřeba, uděláme jeden pro druhého cokoli. Katka jako zkušená tvář z televize mi dokáže v mnohém poradit, vlastně všechno řešíme spolu - až na jednu věc. Do repertoáru mi nemluví. Vždycky jsem si osobního manažera přál a jsem hrozně rád, že mám právě ji. Bezvadně se o mě stará, a i díky ní jsem spokojený člověk.
Před lety jste vyhrál mezinárodní rozhlasovou soutěž mladých hudebníků Concertino Praga. Vzpomínám si, že v jiném ročníku téže soutěže byl úspěšný i váš starší bratr Petr, výborný violoncellista. Zahrajete si někdy spolu?
Každý máme tolik své práce, že na to ani není čas a příležitost. Petr se stejně jako já vydal na profesionální dráhu, je členem smyčcového kvarteta s názvem M. Nostitz Quartett.
Dá se říct, že mezi mladými muzikanty vážné hudby jste už jakousi superstar. Díval jste se v televizi na soutěž Česko hledá SuperStar?
Párkrát jsem se na to podíval, člověk neodolal, je to obrovský fenomén této doby, s tím se nedá nic dělat. Uznávám, že ti, co se dostali do finále, mají talent, umějí hezky zazpívat pár písniček, ale to je všecko. Uvidíme, kdo z finálové desítky bude známý ještě v době, až tu bude druhý ročník SuperStar. Já se jako houslista budu snažit, aby mě posluchači mohli slýchat i za několik desítek let.
