Článek
Materiály by se měly převážet z pařížského bytu Kunderových na podzim. Milan Kundera emigroval za komunismu do Francie. S Českem má jen velmi omezené kontakty a odmítá poskytovat rozhovory.
Knihovna obsahuje knižní dílo Kundery publikované v češtině i ve více než 40 dalších jazycích. V Brně se bude na základě dohody se správci autorských licencí nadále rozšiřovat o další česká i zahraniční vydání. Součástí je archiv obsahující články psané Kunderou anebo o něm a kritiky Kunderových knih.
Rozhodnutí Kundery a jeho manželky Věry uvítal ministr kultury Lubomír Zaorálek (ČSSD), který dar podle ČTK označil za mimořádnou kulturní událost. Dar podle něj ukazuje, že Kundera „měl a má nejblíže k této zemi”, tedy Česku. Kundera v souvislosti s darem podle tiskové zprávy MZK uvedl, že „knížky patří do knihovny”. MZK spolupracuje s manželi Kunderovými dlouhodobě.
Autor, který se narodil v roce 1929 v Brně, nejprve velmi sympatizoval s komunismem jako většina umělců jeho generace. V 50. letech vydával básně poplatné stalinistické estetice.
Vstoupil do komunistické strany už v roce 1948, ale jako intelektuál a bytostný ironik nemohl nevidět směšnost komunistických funkcionářů, ze kterých si dělal legraci, a tak ho jeho soudruzi vyloučili.
Velkou popularitu mu přinesly povídky Směšné lásky, komunistický režim přesně vylíčil v románu Žert.
Od roku 1975 žije ve Francii, kde se stal obrovskou literární hvězdou. Jeho romány Nesnesitelná lehkost bytí či Nesmrtelnost jsou světovou kritikou považovány za téměř geniální díla.
V posledních letech vydal například romány Pomalost, Identita, Nevědomost a Slavnost bezvýznamnosti. Vycházejí ve všech velkých jazycích, ale v češtině pořád oficiálně neexistují. Autor nechtěl, aby byly překládány, ale nyní se snad některé překladu dočkají. Objevují se ovšem i pirátské překlady.
Literární hnojomet dělá z Kundery monstrum
Aféru letos vyvolal neautorizovaný životopis Jana Nováka s názvem Kundera - český život a doba. Autor se velmi podrobně zabývá Kuderovým životem od dětství a sesbíral množství detailů z archívů, samotný Kundera s ním však nespolupracoval.
Novák mu vyčítá, že překládal ruské komunistické básníky, psal články a verše poplatné době, že si vymýšlel v rozhovorech pro západní média a různě upravoval svůj životopis nebo že udal protikomunistického agenta Miroslava Dvořáčka. To však Kundera i několik dalších pamětníků popřelo.
Novákův text především působí jako přehnaná snaha vyvolat za každou cenu skandál, autor vyjadřuje svou nenávist ke Kunderovi velmi jasně, často spekuluje a předpokládá u něj vždy nejhorší úmysly. Používá jen ty vzpomínky a citáty, které Kunderu vykreslují jako naprostého lháře a zvrhlíka.
Může se vám hodit na Zboží.cz: