Článek
Dodnes proto kafkologie v románech pražského rodáka nehledá "skutečný svět přetvořený nesmírnou imaginací", ale vidí v něm "náboženská či ideologická poselství, filozofické paraboly."
Brod přítele cenzuroval
Oddanost Kafkovi byla upřímná a nesobecká, smůla ovšem tkvěla v tom, že Brod byl "muž idejí" a málo věděl o tom, co je "vášeň formy". A podle Kundery nerozuměl modernímu umění. Navíc ho chytá za cenzurní tužku, kterou korigoval přítelův deník a zbavoval ho všeho, co souviselo se sexem a prostitutkami.
"Šel jsem kolem bordelu jako kolem milenčina domu," cituje Kundera Kafkovu větu z roku 1910, kterou Brod ovšem z deníku vyškrtl. Podle Kundery byl přitom Kafka (například s Joycem) jeden z prvních, kdo odvážně objevoval sexualitu ve svých románech. Paradoxně díky zachránci jeho díla o tom dodnes víme velmi málo. Připomíná proto polozapomenutý Brodův román z roku 1926 Čarovná říše lásky, v němž každý rozpozná v pražském německém spisovateli jménem Nowy lichotivý Brodův autoportrét.
Jeho intimním přítelem je Garta, jinotajně podaný Kafka, na rozdíl od nemravného spisovatele však světec. Může ale světec chodit do bordelu? "Co se týče Kafky, troufám si říci jen toto: erotický život jeho doby se nepodobal našemu; mladé dívky odmítaly tělesnou lásku před uzavřením manželství, takže pro svobodného muže zbývala dvě východiska: vdané ženy z dobrých rodin anebo lehké ženy z nižších vrstev - prodavačky, služky a samozřejmě prostitutky," píše Kundera.
Že je mladý právník a spisovatel rád vyhledával, víme z jeho textů i vzpomínek. Kundera však postupuje dál. Jako analytik románu, vzpomeňme na loni vydaný svazek Zneuznané dědictví Cervantesovo, si pozorně všímá, že mladý Karel Rossman, protagonista Ameriky, je vyhnán z otcovského domu kvůli "hloupé sexuální nehodě" se služkou.
Erotický klenot tohoto románu spatřuje v Bruneldě, jež po dlouhá léta fascinovala Federica Felliniho. Ten obraz živočišné "kudlanky", kde se přebujelá vnadnost a vášeň snoubila s ošklivostí, využil ve svých filmech.
Krása i v erotice
Kundera si rovněž cení Kafkova pohledu na krásu jako na ustavičný údiv. Coby kritéria hodnoty používá pojem hutnosti: hutnosti imaginace, hutnosti nečekaných setkání, který nachází naplnění v nejkrásnější erotické scéně, již Kafka kdy napsal. Ani ne hodinu po vzájemném seznámení se Josef K. a Frída v románu Zámek objímají za barovým pultem "v kalužinách piva a jiné špíny, jimiž byla pokryta podlaha".
Špína je neoddělitelná od sexuality, od její podstaty, dodává autor. Vnímá, že délka soulože se pro Kafku proměňuje v metaforu dlouhé pouti pod oblohou cizoty. "A přece tato pouť není ošklivostí; naopak, vábí nás, vyzývá nás, abychom šli ještě dál, opíjí nás: je krásou," triumfuje Kundera. Jako vrchol pak spatřuje na barovém pultu dva pomocníky, kteří milence po celou dobu pozorovali.
Voyeurství, jedno ze synonym moderní civilizační aktivity, ukázané Kafkou už téměř před sto lety! Není divu, že se Kundera nespokojuje s tradičním výkladem, jenž Kafku činí "patronem neurotiků, zachmuřenců, neduživců a anorektiků". A právem ho staví po boku generace velkých uměleckých novátorů Stravinského, Bartóka, Apollinaira, Joyce, Picassa či Bracquoa, kteří byli jako on narozeni mezi lety 1880 a 1883. "Vzpomínám si na rozhovor s Garcíou Márquézem, který mi před dvaceti lety řekl: ,Jen díky Kafkovi jsem pochopil, že je možno psát jinak."
Jinak, to podle obou velikánů literatury znamená psát a překračovat hranici pravděpodobného. "Ne proto, abychom unikli skutečnému světu (na způsob romantiků), ale abychom ho tak lépe postihli. Protože postihnout skutečný svět," říká Kundera, "patří k definici románu; ale jak postihnout skutečnost a zároveň se oddávat mámivé hře fantazie? Jak být rigorózní v analýze světa a zároveň neodpovědně svobodný v hravém snění?" Podle něho právě Kafka uměl otevřít tento nesmírný rébus.
Milan Kundera: Kastrující stín svatého Garty, Atlantis 2006, 72 stran