Článek
V roce 2023 slavíte výročí 35 let Tata Bojs. Co vám dává motivaci pokračovat?
Oslavíme to přesně 29. června 2023. Vlastně ani nevím, co nám dává motivaci, spíše je to jen pouhé sdílení radosti, které trvá už takhle dlouho. Pořád nás to baví a sám se divím, jak je to možné. Myslím, že podstatnou roli v tom celém hraje reakce publika, která je inspirativní. Jsou to takové malé injekce energetických nápojů. Kdyby tam diváci nebyli a koncerty neprobíhaly, tak bychom to nevydrželi takovou dobu.
Jak jste přežili covid?
Byla uzavřená přímá komunikace s lidmi a postupem času jsme z toho byli dost otrávení. Tak jsme měli potřebu udělat alespoň dva online koncerty. Veškerá hudba stojí a padá s živým hraním, a když nemůžete koncertovat, je to pitomý. Pořád sice člověk chodí na pódium se stejnými písničkami, ale pokaždé se tam děje něco jiného. A v tom to asi celé vězí.
Je to i tím, že jste s Mardošou kamarádi se základky?
My se s Mardošou známe dokonce od školky. S ostatními kluky z kapely se od základky neznáme. Lidé se nás často ptají, jak je možné, že spolu tak dobře vycházíme. Asi je to dané i jinakostí našich osobností. Zřejmě se nějak zvláštně doplňujeme. Těžko říct, ale vlastně to asi není zas tak nic divného, Stouni se spolu taky snesou.
Pak jsou kapely, které se scházejí převážně kvůli penězům. My těch peněz zase tolik nevyděláme, takže v tomhle ohledu jsme v klidu. Je tam primárně pořád ta radost ze setkávání. V momentě, kdy je dobrá synergie mezi lidmi a v dobrém smyslu slova jiskření, tak může teprve něco vznikat. Alchymie kapely. Na prvním místě je přátelství, lidský souznění, pak teprve to umění.
Měli jste fázi, kdy jste chtěli kapelu ukončit?
Ne. Ani jsme kupodivu neměli fázi, že bychom si chtěli dát pauzu. Nikdy jsme v činnosti Tata Bojs neudělali přestávku a řekli si, teď si bude každý dělat svoje. Ono se to totiž vlastně trochu děje pořád.
Já třeba teď chystám výstavu a zároveň docela dost hrajeme i skládáme nový písničky na nové album. Mezi deskami teď máme čtyři pět let, dříve jsme mívali dva roky. Pauzy se prodlužují, protože každý má spoustu jiných aktivit, máme rodiny, děti, času je méně.
Kapelu Tata Bojs založili v roce 1988 Mardoša a Milan Cais (oba na fotce v červené košili).
Teď o vás vzniká film s pracovním názvem tatabojs.doc v režii Marka Najbrta. Proč právě on?
V době, kdy jsme měli velkou výstavu v Centru současného umění DOX ke třiceti letům existence kapely, oslovil nás producent Petr Koza s režisérem Václavem Kučerou s tím, že by o nás chtěli natočit dokumentární celovečerní film. To nás celkem potěšilo, začali jsme se o tom bavit a vymýšlet koncept. Jenže Václav Kučera pak náhle zemřel a na chvíli to celé usnulo.
Nicméně pořád se sbíral časosběrem materiál. Hledali jsme režiséra, který by se toho ujal. Napadl nás Marek, známe jeho práci, která nás baví, a trochu více jsme se poznali při přípravách ceremoniálu udílení cen Český lev, na kterém jsme v roce 2020 hráli. Tak jsme mu zavolali, on souhlasil a celkem zodpovědně se do toho pustil.
Objevuje se tam i vaše rodina, která by to mohla vtipně komentovat?
Jsou tam rozhovory s mými i s Mardošovými rodiči, neboť byli klíčoví v úplném prapočátku Tata Bojs. Hodně nás podporovali a tátové nás vozili na koncerty. My jsme ještě neměli řidičáky.
Sami jsme zvědaví, co z toho vznikne. Materiál je už natočený, Marek Najbrt se musí zavřít do střižny a něco z toho vystříhat.
Chodí na Tata Bojs spíš čtyřicátníci, nebo studenti?
Publikum je pestré, řekl bych. Hodně chodí naši vrstevníci a berou s sebou někdy i své děti. Jsou tam občas i teenageři, ale převažují asi třicátníci, čtyřicátníci.
Může se vám hodit na Zboží.cz: Biorytmy - Tata Bojs [CD], Futuretro Max – Tata Bojs [3CD], Nanotour - Tata Bojs [CD], Hity a city – Tata Bojs [CD]
