Článek
Britové The Adicts v čele s nabíleným pierotem Monkeyem předvedli na začátku obvyklou etudu. Bubeník si stoupl na bicí soupravu a vítal publikum, zatímco jeho spoluhráči nakráčeli k nástrojům. Zpěvák přišel jako poslední zahalený v peleríně. Chvíli nechal lidi pod scénou v napětí, najednou roztáhl ruce a z pláštěnky se staly perutě, které ho pomyslně vynesly jako Ikara na nebe.
To však nebylo zdaleka vše. U skladby Joker in the Pack si Monkey pohrál s balíčkem karet, aby jednotlivé listy posléze nasypal do masy pod sebou. Pak došlo na konfety, deštník i ekvilibristiku se stojanem mikrofonu. V závěru v rámci písně Viva La Revolution mával obří britskou vlajkou a na úplný konec kapela naházela fanouškům na hraní plastikové nafukovací míče. The Adicts ukázali, že punk může být i zábava, a nejen agresivní rachot.
Eugen Hütz a Gogol Bordello byli originální a autentičtí.
Totéž si zřejmě myslí i Eugen Hütz, zpěvák a esenciální hybná síla gypsypunkového ansámblu Gogol Bordello. Opěrnými body jejich tvorby jsou originalita (daná všemožnými hudebními vlivy) a autenticita. Ta je patrná především z jeho projevu. Když zpívá o zločinu, sabotérství nebo alkoholu, všichni mu to věří. A aby snad nebyli na pochybách, akcentuje svůj vokální projev výraznými gesty a divokým křepčením.
Punkové čtyři sestry
Cock Sparrer, to už byla jiná káva. Prezentovali syrový, drsný i agresivní pouliční punk. Hráli ho chlapíci, připomínající svou vizáží barové vyhazovače na penzi. I tak si však okamžitě získali respekt všech kolem. Zvlášť energický zpěvák Colin McFaull, plivající slova textů ve slangu, si vynucoval pozornost.
Punkoví Cock Sparrer nehleděli na věk a nic neošidili.
O to, že by snad neměli nástupce, se však bát nemusí. Dívčí kvartet Maid of Ace, který tvoří čtyři sestry Elliottovy z britského Hastingsu, za nimi co do vervy nijak nezaostával. Slečny měly na playlistu skladby Dirty Girl, Monster či Made in England a díky živelnosti a nesmlouvavým tahem kupředu narvaly stan tak, že přetékal lidmi ven.
Psychobillyoví veteráni Rezurex z USA strašili válečnými barvami i useknutou hlavou medúzy, které dal nakonec zpěvák Daniel de Leon polibek smrti. Poláci Blade Loki, kloubící ska music s melodickým punkem, se opírali o dechovou sekci i výraznou zpěvačku Anettu, zatímco nizozemští All for Nothing měli zvuk o poznání drsnější a udělaná potetovaná zpěvačka Cindy křičela jako o život.
Domácí nezaostávali
V zahraniční konkurenci se domácí interpreti rozhodně neztratili. Punkrockoví matadoři Totální nasazení si pranic nedělali z toho, že hráli první den odpoledne a nacpali lidmi plac před hlavní Mighty Stage bez problémů.
Bigbandový orchestr Sto zvířat neměl také s návštěvností problémy. A to kromě hudební produkce navíc stihl i oslavnou vsuvku. Kapelník Jan Kalina popřál k narozeninám zpěvačce Janě Jelínkové, předal jí slunečnici a společně s ní pokřtil její sólové aktuální album Dáma s čápem. Trumfli ho však organizátoři festivalu, kteří vyslali na pódium delegaci s dortem a svazkem růží.
Znovuzrození Flaming Cocks jsou vlastně hudební All Stars Team, který si svůj kultovní status hýčká oprávněně, což předvedli v sobotním podvečeru na Monster Stage. Před nimi tamtéž odehráli set třaskavého ska punku Discoballs s nepřehlédnutelnou vokalistkou. Stejně výraznou dámou za mikrofonem disponují i Nano, kteří se stylově vymykali. Hrají totiž hudbu, jež by se dala nazvat inteligentní a neotřelý pop.
Mighty Sounds je šťastný festival. Fanoušci se na něj totiž jezdí v první řadě bavit, a ne nadávat na kde co. Byť už se dávno dostal do první ligy, letos ho navštívilo dvanáct tisíc lidí, stále si zachovává rodinnou a přátelskou atmosféru.