Článek
Mluvíme spolu krátce před vaším vystoupením. Jak se cítíte?
Vzbudil jsem se doslova před pěti minutami. Mám rád koncerty, ale vše, co jim předchází, je hektické a moc si to neužívám. Navíc v Praze hrajeme teprve čtvrtý koncert po tříleté pauze, takže je to najednou docela nápor. Jsme ale opět ve svém živlu a v jednom kole.
Já měl v mezičase operaci páteře. Trochu mi ji vylepšili kouskem kovu. Byl to důsledek toho, že od roku 1995 házím hlavou. Jsem teď trochu jako robot.
Musíte se nyní na koncertech víc krotit?
Na tom prvním jsem byl opatrný a nervózní, jak bude můj krk reagovat. Sice jsme zkoušeli, ale během koncertu je to větší adrenalin. Člověk si plně neuvědomuje, co dělá. Ale ten pocit za všechnu případnou bolest stojí. Obzvlášť teď, po několika letech bez koncertů, je nádherné vyjít na pódium a vidět všechny lidi, kteří přišli.
Já už tuhle práci dobře znám, dělám ji celý život. Ale teď jsem si znovu uvědomil, jak neuvěřitelně skvělá je. Když hrajete, cítíte vděčnost a je těžké se držet zpátky. Podíváte se do publika a víte, že ze sebe musíte vydat maximum. Jde to. Ostatně s operacemi páteře už máme v kapele zkušenosti.
Chybělo vám koncertování?
Zpočátku vůbec. Ale to se děje během každého koncertního cyklu. Nakonec se vždycky nemůžeme dočkat, až budeme doma odpočívat. První týdny nedělám nic. Pak se zapojím do normálního života. Je to, jako bych žil dva životy. Jeden na turné a jeden doma.
Doma musím do hobbymarketu, protože teče kohoutek. Dělám divné věci a nesmírně si je užívám. Ale nevyhnutelně přijde chvíle, kdy vám to začne připadat nudné a začnete se těšit na turné. Přál bych si, aby šlo trávit méně času na turné a pak kratší dobu doma. Vyhovovalo by mi víc kratších dovolených. Maximálně měsíc na cestách a pak tři týdny volna, to by bylo ideální. Dovedu si představit, že bych tak strávil zbytek života.
Mick Thomson při vystoupení Slipknot letos v Praze.
Co během volna nejvíc oceňujete?
Že po něm můžu zase vyrazit do světa a hrát. Že nahrajeme desku a můžeme začít znovu. Letos jsme začali na jaře a máme koncertní plány do roku 2021.
Nahráli jste nové album We Are Not Your Kind. Čím vám dělá radost?
Já mám rád tu chvíli, kdy se naše nápady dostanou k lidem. Na albu jsme pracovali průběžně několik let v různých studiích. Scházeli jsme se v různých sestavách a postupně jsme dávali dohromady všechny písničky. Kytarista Jim měl hodně nápadů nahraných v počítači, pak přišel Jay a pracoval s bicími, které jsou pro nás typické.
Pomalu jsme přidávali další vrstvy, až nakonec vzniklo album, které je podle mě skvělé, a já se hrozně těším, až ho lidé uslyší. V dnešní době si před vydáním musí člověk dávat hrozný pozor, aby nahrávky neunikly na internet. Je to docela stres, ta chvíle, kdy je pak konečně pustíte do světa, je osvobozující.
Jak nové písně fungují na koncertech?
Skvěle zapadly. Jsou hodně energické. Ne všechny, které jsou na desce skvělé, jsou vhodné pro živé hraní. U některých kolegy prosím, abychom je nehráli. Ovšem novinky Unsainted a All Out Life jsou pro koncerty ideální. Myslím, že v našem setlistu zůstanou.
Živím se energií publika a tyhle písničky ji umějí pozvednout. Když publikum někdy naopak nereaguje, jsem zmatený a koukám se, co je špatně, proč ho ztrácíme. Jsem zvyklý, že naše publikum blázní.
Jen při delších setech zařazujeme nějakou náladovější dlouhou písničku, aby měl koncert nějakou dynamiku a lidé si oddechli. Z toho mám radost, protože se sám trochu osvěžím a mohu začít nanovo. Nicméně se těším, až budeme mít nové písně ještě víc zažité, protože zpočátku člověk musí hodně myslet na techniku, a to trochu snižuje zábavu. Ale to brzy přejde.
Jaký máte vztah k masce, kterou na pódiu nosíte?
Mám ji od roku 2003, je ve značném stadiu rozkladu. Latex se sráží a jsou na ní díry. Pro poslední desku jsem měl jinou, ale nesnášel jsem ji, nelíbí se mi žádná fotka, na které ji nosím. Takže jsem se vrátil ke staré a budu muset někoho poprosit, jestli by mi nevyrobil novou, ale podobnou. Ostatní je myslím obměňují častěji.
Může se vám hodit na Zboží.cz: