Michal Thomes o Rock for People: Zlé počasí pro nás znamená milionové ztráty

Loni jste měli vyprodáno. Vstupenky jste však původně prodávali za cenu z roku 2019, tedy před nástupem covidu-19, přičemž festival se konal po něm, když už byly ceny na hudebním trhu násobně vyšší. Byl to ekonomicky úspěšný ročník?

Nebyl, a to z důvodů, které jste popsal. Nejsme už v punkových devadesátých letech, kdy jsme k přípravě festivalu přistupovali trochu naivně. Teď už si děláme podrobné rozpočty. Na papír jsme tedy vedle sebe napsali příjmy i náklady a vyšla nám cena vstupenek. Za tu jsme je začali v roce 2019 prodávat. V lednu 2020 jsme měli vyprodáno.

Potom přišel covid, festival musel být zrušen a někteří lidé vstupenky vraceli. My pak ale získali do pronájmu areál, zvětšili jsme ho a začali jsme prodávat další lístky za tehdy aktuální ceny. Kvůli pandemii jsme nicméně museli zrušit i další ročník. I na ten bylo vyprodáno.

No a pak přišla realita roku 2022. Všichni z hudební branže doháněli odložené akce, lidé i pořadatelé měli zájem o koncerty, ale jelikož mnozí profíci odešli během pandemie do jiných oborů, už se nevrátili a všichni měli málo peněz, situace byla mnohem ostřejší než předtím. Manažeři zahraničních kapel běžně říkali: Hele, nediskutuju. Buď to vezmeš za tuhle cenu a do pěti hodin mi to potvrdíš, nebo s tím jdu jinam.

Ceny za honoráře i služby vyskočily o třicet až padesát procent. My ale měli prodané vstupenky a rozhodně jsme po lidech nemohli chtít ještě další peníze, protože náklady šly rapidně nahoru. Bylo tedy vyprodáno, ale ekonomicky úspěšný ročník to nebyl.

Bylo něco, co tu neblahou skutečnost zmírnilo?

Ano, byl to především nový cashlessový systém. Pomohl nám efektivně zúročit sektor služeb a občerstvení. Je spravedlivý. Lidé na festivalu platili elektronicky. Stánkaři, kteří vydělali méně peněz, nám pak zaplatili nižší nájem, a ti, kteří vydělali hodně, nám dali nájem férovější. Kdybychom dál drželi model fixních nájmů, jak jsme to dělali předtím, byli bychom na tom výrazně hůř.

V roce 2012 přerušila větrná smršť koncert americké skupiny Faith No More. Byl to jistě ročník prodělečný. Podařilo se vám od té doby se finančně nadechnout a srovnat účty?

Kdybych měl shrnout svou celoživotní festivalovou kariéru, je to taková jízda na toboganu. Někdy se něco povede, jindy zase ne. Mnohdy se už ani nepouštím do debat s těmi, kteří mi tvrdí, že jako festival vyděláváme velké peníze.

Není to pravda. Pravda ale není ani to, že bychom jen prodělávali. Osobně nemám potřebu kupovat si domy a nová auta, takže mi vlastně vyhovuje dobrodružný styl podnikání, kdy se zachraňuje to, co se nepovedlo, a to, co se vydělá, se investuje dál.

O úspěchu festivalu přitom může rozhodnout třeba jen počasí…

To je nevyzpytatelnost našeho podnikání. Ačkoli si neumím dost dobře představit podnikatele, který by si dobrovolně ke generování zisku vybral pořádání festivalu, s tím, že si na tom založí svůj životní komfort. K takovému rozhodnutí je třeba pořádný kus nadšení pro věc.

Je pravda, že stačí, aby týden před akcí nebo přímo na ní silně pršelo, a příjmové položky se razantně otočí. Všichni pracujeme s odhady, takže například víme, kolik se vytočí piva, a víme také, že je velký rozdíl v tom, jestli je patnáct stupňů a prší, čtyřiadvacet stupňů a je pod mrakem, anebo třicet pět stupňů a svítí slunce. V každém tom případě je spotřeba piva na festivalu jiná. Zlé počasí pak pro festival typu Rock for People znamená milionové ztráty.

Jak to bylo v již vzpomenutém roce 2012 poté, co počasí neumožnilo Faith No More vystoupit a festival byl na několik hodin přerušen?

Faith No More nevystoupili kvůli bezpečnosti, protože hlavní pódium bylo poškozené. Na další den měli nasmlouvaný jiný koncert, takže museli odjet. My je zaplatili dopředu a nevěděli jsme, jestli nám to někdy vykompenzují. To se nakonec nestalo, i když se k nám v roce 2015 vrátili. V šoubyznysu to nefunguje tak, že by kapela řekla, že když kvůli počasí nemohla vystoupit, bude příště hrát zadarmo nebo levněji.

Všichni na tom nešťastném festivalu v roce 2012 požadovali, abychom jim zaplatili. Bylo dost těch, kteří měli pocit, že jsme sice prodělali, ale něco bychom ještě mít mohli. Dobře to dopadlo jen díky tomu, že nás podrželi hlavní dodavatelé. Udělali nám dlouhodobé splátkové kalendáře a byli ohleduplní. Díky tomu jsme se z toho vyhrabali. S těmi firmami spolupracujeme dodnes.

Chtěl jste někdy s pořádáním festivalu skončit?

Byly momenty, kdy jsem nevěděl, jak dál. Nepochybně to bylo v roce 2012 a také v roce 2003, kdy jsme dost prodělali na amerických Cypress Hill. Šlo tehdy o mé první velké prodělané peníze.

Jasně, z dnešního pohledu to tak velká částka nebyla, později jsme párkrát prodělali i víc, ale tenkrát to byl objem peněz, který byl mimo mé ekonomické nastavení. Má rodina měla našetřeno třicet tisíc korun, ale na festivalu jsme prodělali jeden a půl milionu. Vůbec jsem si nedovedl představit, jak taková částka vypadá, když se vysází na stůl.

Hvězdou letošního ročníku je britská skupina Muse. V roce 2010 vystoupila na Rock for People poprvé a už tehdy to bylo nejslavnější jméno v jeho historii. Vracíte se tedy v čase…

Mám za to, že s účastí Muse na Rock for People jsme tenkrát vstoupili do vyšší festivalové ligy. Tehdy to byla nejdražší kapela v historii festivalu, což mimochodem platí s její aktuální cenou i letos.

Je pro nás ale i stimulem. Vždycky si chceme v dalším ročníku udržet pozici z toho minulého a jít o kousek výš. Letos se to ve srovnání s loňskem i díky Muse povedlo. V roce 2010 byla jejich účast pro festival velkým skokem, a letos je ještě větším. Jejich tým si nás tři měsíce prověřoval, jestli jsme schopni jejich monstrózní show k novému albu uspořádat. Počítá se s náročnými i nočními přestavbami pódia, takže z toho má naše produkce už teď pořádně zamotanou hlavu. V čase se tedy rozhodně nevracíme, naopak se stále posouváme kupředu.

Je pro festival v tak malé zemi, jako je Česká republika, těžké sehnat do programu celosvětově významné kapely?

Dávno už nesoutěžíme s jinými českými festivaly, o velké kapely soutěžíme s evropskými. Přetahujeme se o ně s těmi, které jsou co do návštěvnosti větší, starší i ekonomicky silnější. Dá se ale říci, že k velkým světovým kapelám se už dostáváme poměrně dobře, máme už vybudovanou reputaci.

Odpracovali jsme si k tomu ale dlouhou cestu. Agenti kapel nás vnímají jako festival s dobrou historií. Po loňském, úspěšném ročníku jsme zažívali, že nás sami informovali o svých plánech na turné. Těší nás jejich důvěra v to, že dokážeme udělat dobrý festival světového formátu. European Festival Awards zařadil Rock for People do první desítky mezi středními festivaly a nás jako Amebu Production mezi deset nejlepších evropských promotérů. Rock for People prostě postoupil do první evropské festivalové ligy.

Loni jsme kvůli koncertu Green Day poprvé pronajali gigantickou německou scénu Fat Lady, a ty jsou jen tři na světě. Ty, které jsme měly předtím, vedle ní vypadají jako krabičky od sirek. Museli jsme pro ni také ve festivalovém areálu hledat lepší umístění, protože kdybychom ji postavili tam, kde jsme původně chtěli, nezbylo by před ní místo pro lidi. Vymysleli jsme proto nové uspořádání areálu a to se nakonec ukázalo jako dobré i pro letošek.

Může se vám hodit na Zboží.cz: Will Of The People - Muse, The End, So Far - Slipknot, Mainstream Sellout - Machine Gun Kelly