Michal Skořepa je Pan Lynx. Je tu pozoruhodný hudební projekt

Do roku 2018 stál Skořepa v čele kapely Stroy. Necílil s ní jen na tuzemské publikum, chtěl se porozhlédnout i za hranicemi. Sedmiletá snaha však nevedla ke kýženému cíli. Stroy se rozpadl a Skořepa hrál nějaký čas sám. Povětšinou akusticky, ale to bylo proto, aby získal prostor na přípravu něčeho dalšího a nedělal jen věci pro druhé.

„Přitom mě baví navštěvovat světy a reality jiných umělců. Ať už jim pomáhám s videoklipy, obaly alb, nebo produkuju hudbu. Baví mě vytahovat z nich a opět jim vracet esence jejich umění tak, jak ho vnímám,“ vysvětlil Skořepa.

Produkoval desky skupinám Kabát a Wohnout, točil pro ně videoklipy, jeho nápadů využili i mnozí další. A mezi tím rostla hudba pro Pana Lynxe.

„Mám pocit, že muzika Pana Lynxe už je v nějaké sféře hotová a já ji teď postupně stahuju k sobě do této reality. Dostal jsem se do životní situace, kdy se mi sesypaly pilíře, na kterých můj předcházející život stál. Rozpadla se kapela Stroy, nesehnal jsem ani po jedenácti letech peníze na celovečerní film a rozhodl se ho uložit k ledu, rozpadla se mi rodina. Všechno to ale bylo důsledkem mého rozhodnutí. Cítil jsem, že se musím podívat hlouběji do sebe a dosáhnout umělecké i osobní autenticity,“ řekl.

Kamarád mu poradil, aby si udělal meditaci na vnitřní zvíře, jak to dělají indiáni. Navštívil tedy šamanku a během hodinové seance dospěli k tomu, že jeho vnitřním zvířetem je rys.

„Měl jsem husinu na celém těle, i tam, kde jsem netušil, že může být. Šamanka mi řekla, abych si o rysovi zjistil, co můžu, a tak jsem se podíval na učení různých kultur. Když jsem vše nastudoval, došlo mi, kudy dál,“ konstatoval Skořepa.

„Pana Lynxe vnímám jako odštěpek vyššího vědomí člověka, který je spojený s jeho skutečnou podstatou. Vrací mě, Michala Skořepu, který je tak jako každý do určité míry zohýbaný vlastním egem, do doby předtím, než to ego vzniklo, a ptá se mě, kdo doopravdy jsem,“ dodal.

Muziku teď dělá tak, jak ji cítí. Nepodřizuje ji módě ani vlastním preferencím, je zcela autentický. Stejné je to i při natáčení klipů, produkování či v jeho výtvarné práci.

Hosty v písních na jeho albu Kdo se bojí, musí do lesa jsou Michal Pavlíček a Michael Kocáb (v písničce Kdo se bojí, musí do lesa) či členové skupiny Wohnout (v Parawolizovanej).

„Vyrostl jsem jak na Wohnoutu, tak na Pražském výběru. Skládal jsem písničku, která se jmenuje Parawolizovanej, přičemž to w je tam kvůli Wohnoutu, a slyšel jsem v ní Matěje Homolu. A tak jsem mu zavolal. Ta skladba si o něj přímo řekla. V Kdo se bojí, musí do lesa jsem zase potřeboval na začátek nějakou recitaci. A jednoho dne jsem v tom nápadu slyšel Pražský výběr. Byl jsem tak drzý, že jsem oslovil jak Kocába, tak Pavlíčka. Jejich muzika vznikala z určité odvahy a autenticity a já věřil, že ji najdou i v té mé,“ vysvětlil Skořepa.

Hosty na albu jsou i bubeníci Roman Vícha a Štěpán Smetáček, také zpěvačka Žanet. Jiní jsou ve hře pro další album, které by mohlo vyjít už příští rok.

„V jedné písni měl česky zpívat Mark Lanegan z americké kapely Screaming Trees. Rozjeli jsme jednání, vše bylo na dobré cestě, byli jsme domluveni, ale měsíc předtím, než ke spolupráci mělo dojít, zemřel,“ poznamenal Skořepa.

Tvrdí, že pro hudební fanoušky nebude lehké se do světa muziky Pana Lynxe dostat. To by pro ně však mělo být přitažlivé. „Pan Lynx je můj vnitřní průvodce i rádce. Dejme tomu, že mi sedí na rameni a je tu pro mě. Někdo ho vidí, někdo ne. Naše hudba není pro každého, ale možná o to víc pro toho, koho si přitáhne,“ uzavřel s úsměvem.

Může se vám hodit na Firmy.cz: Palác Akropolis